16 C 348/2020-18 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobce se žalobou, podanou dne [datum], ve znění jejího doplnění učiněného jeho podáním ze dne [datum], domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému [celé jméno žalobce], narozenému [datum], která byla naposledy stanovena usnesením Okresního soudu v Teplicích č.j.: 27 C 212/2017-14, ze dne 31.10.2017. Před soudem dne [datum] pak doplnil, že vyživovací povinnost žádá zrušit s účinností od [datum] a období následující, protože poslední výživné na syna zaplatil v [anonymizováno] [rok]. Argumentoval tak, že syn [jméno] studuje již na čtvrté vysoké škole a že předchozí započatá studia tento nedokončil. Dále odkazoval na změnu poměrů na své straně spočívající v tom, že ukončil výkon činnosti osoby samostatně výdělečně činné, takže u něj došlo ke změně poměrů spočívající ve značném poklesu jeho měsíčního příjmu, což mu neumožňuje dosavadní výživné na syna platit. 2.Žalovaný, který se k soudnímu jednání dne [datum] osobně dostavil, prohlásil do protokolu, že uznává, aby byla zrušena vyživovací povinnost žalobce na jeho osobu, která byla naposledy stanovena usnesením Okresního soudu v Teplicích o schválení smíru č.j.: 27 C 212/2017-14, ze dne 31.10.2017, a to v celém rozsahu s účinností od [datum] a období následující. (viz č.l.: 17). 3.Za tohoto stavu věci soud postupoval podle ust. § 153a) odst.1 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve kterém je stanoveno, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. V daném případě žalovaný dne [datum] před soudem prohlásil a v protokolu o jednání potvrdil vlastnoručním podpisem, že uznává, aby byla zrušena vyživovací povinnost žalobce na jeho osobu naposledy stanovená usnesením o schválení smíru Okresního soudu v Teplicích č.j.: 27 C 212/2017-14, ze dne 31.10.2027, a to v celém rozsahu s účinností od [datum] a období následující. Soud proto ve věci rozhodl na základě tohoto uznávacího projevu vůle žalovaného, protože byl dále splněn i další zákonný předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání plynoucí z ust. § 153a) odst. 2 občanského soudního řádu, a sice, že se jedná z hlediska předmětu řízení o věc, ve které by účastníci mohli uzavřít smír podle ust. § 99 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a soud jej mohl schválit. Žalovaný ve svém uznávacím prohlášení akceptoval změnu poměrů tvrzenou žalobcem spočívající v ukončení výkonu činnosti osoby samostatně výdělečně činné a s tím spojený významný pokles měsíčního příjmu žalobce na jedné straně, jakož i skutečnost, že jeho již čtyřnásobné zahájení studia vždy na jiném typu vysoké školy nelze považovat za řádnou přípravu na budoucí povolání, která by odůvodňovala trvání vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému ve smyslu ust. § 911 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen „zák.č. 89/2012 Sb.“), že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. S poukazem na ust. § 923 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. proto soud z důvodu změny poměrů na straně žalobce i na straně žalovaného oproti stavu, za kterého došlo mezi nimi k uzavření smíru dne [datum] před Okresním soudem v Teplicích, který pak smír schválil svým usnesením č.j.: 27 C 212/2017-14, vydaným dne 31.10.2017, soud vyživovací povinnost žalobce na žalovaného rozsudkem pro uznání zrušil v celém rozsahu s účinností od [datum] Poslední výživné zaplatit žalobce žalovanému v měsíci září 2020. Nevznikl zde proto přeplatek na výživném. (viz výrok sub. I). 4.Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soud proto rozhodl s poukazem na ust. § 151 odst.- 1 občanského soudního řádu také o náhradě nákladů řízení, a to za situace, kdy se oba účastníci práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali. (viz č.l.: 17). Důsledně tomu pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (viz výrok sub. II). 5.Podle ust. § 11 odst. 1 písm.c) zák.č. 549/1991 Sb., tj. zákon o soudních poplatcích (dále jen„ zák.č. 549/1991 Sb.“), je od poplatku osvobozeno též řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. Důsledně této skutečnosti nepřechází na žalovaného podle ust. § 2 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb. povinnost k zaplacení soudního poplatku. (viz výrok sub. III). 6.Tolik odůvodnění rozhodnutí.