16 C 386/2020-27 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 048 Kč, kterou specifikovala tak, že jedná o dvě jízdní přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a dále o jízdné ve výši dvakrát 24 Kč. Poukazovala na to, že se jedná o částky která byly žalovanému vyúčtovány k zaplacení, když byl tento kontrolorem žalobkyně na lince městské hromadné dopravy v [obec] dvakrát přistižen jako cestující bez platné jízdenky, který ani dodatečně vyúčtované jízdní přirážky k jízdnému a jízdné nezaplatil. Jako příslušenství pohledávky žádala žalobkyně zaplatit zákonný roční úrok z prodlení ve výši, jak je specifikována ve výroku sub. I tohoto rozhodnutí. 2.Žalovaný zůstal ve věci samé bez vyjádření. 3.V rámci výzvy vedené ve smyslu ust. § 115a) zák.č. 99/63 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřili účastníci souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání s tím, že vycházel z předložených listinných důkazů. 4.Soud zjistil z předložených listinných důkazů, že žalovaný nezaplatil žalobkyni 2 krát vyúčtovanou jízdní přirážku po 1 500 Kč, kterou měl zaplatit podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně pro městskou hromadnou dopravu za dvě jízdy bez zaplacení jízdného uskutečněné ve dnech: [datum] (autobusová linka [číslo]) a dále [datum] ([anonymizována tři slova]“), při kterých byl tento přistižen v prostředku městské hromadné dopravy v [obec], který provozuje žalobkyně, jako cestující bez platného jízdního dokladu, takže celkem měl žalobkyni zaplatit na jízdních přirážkách částku 3 000 Kč, což tento doposud dobrovolně nesplnil. Dále bylo zjištěno, že za uvedené dvě jízdy bez platného jízdního dokladu bylo žalovanému vyúčtováno k zaplacení ještě jízdné ve výši dvakrát 24 Kč s poukazem na Ceník jízdného. O jízdách žalovaného bez zaplacení jízdného byl kontrolorem žalobkyně vždy pořízen zápis o provedené přepravní kontrole. Z obsahu zápisů pak bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla zjištěna na základě jeho občanského průkazu, že žalovaný schválil obsah zápisu o provedené přepravní kontrole vlastnoručním podpisem, převzal současně stejnopis zápisu s tím, že byl vyzván a instruován, jak dodatečně zaplatit vyúčtované jízdní přirážky a jízdné žalobkyni. Z účetní evidence žalobkyně jednoznačně vyplývá, že částku 3 048 Kč na jízdní přirážce a jízdném žalovaný doposud žalobkyni dobrovolně nezaplatil, ač k tomu byl písemně vyzván naposledy dopisem ze dne [datum], který tento zanechal bez odpovědi. 5.Tato zjištění žalovaný nezpochybnil a ani je žádným důkazem nevyvrátil. Soud je proto považoval za nesporná a na jejich základě ve věci rozhodl. 6.Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a z dopadajících ustanovení vyhlášky č. 175/2000 Sb. Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve vztahu k jistině ve výši 3 000 Kč na jízdních přirážkách, dále k jízdnému ve výši 48 Kč, jakož i z ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o.z. a dále ve spojení s ust. § 2 vl. nař.č. 351/2013 Sb. v případě požadovaného příslušenství pohledávky, tj. zákonného ročního úroku z prodlení. Důsledně tomu soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl a žalovanému uložil zaplatit dlužné jízdné, jízdní přirážku a zákonný úrok z prodlení; vše k rukám žalobkyně, jakožto subjektu provozujícího městskou hromadnou dopravu v [obec], kterou žalovaný užil, aniž by zaplatil jízdné a posléze též vyúčtované jízdní přirážky k jízdnému. Žaloba byla proto důvodná v celém rozsahu. (viz výrok sub. I). 7.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, žádala zaplatit na nákladech řízení částku 400 Kč vynaloženou na zaplaceném soudním poplatku a dále odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně vzal soud v úvahu, že žaloba byla podána dne [datum] na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a kdy právní zástupce žalobce poskytl žalobci právní pomoc v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení a dále při podání žaloby, za což mu náleží mimosmluvní odměna podle ust. § 14b) odst. 1 písm.a),b),c) vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“), v rozsahu tří hlavních úkonů po 200 Kč, zvýšená o tři paušální náhrady po 100 Kč podle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/96 Sb. a dále zvýšená o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. činící částku 189 Kč Celkem tedy dle tohoto propočtu činily náklady řízení na straně žalobkyně částku 1 489 Kč (tj. 400 Kč náhrada za soudní poplatek plus 1 089 Kč jako odměna za právní zastoupení advokátem). Žalovanému, který v řízení zcela podlehl, bylo proto uloženo, aby zaplatil žalobkyni na nákladech řízení celkem částku 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (viz výrok sub. II). 8. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.