32 C 244/2020-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.369 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 7.382,64 Kč, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 18.489,57 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.614,99 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.489,57 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Žalovaná na dluh do okamžiku postoupení pohledávky žalobci uhradila částku 10.953 Kč. Dlužná částka ve výši 24.369 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 18.489,57 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5.519,30 Kč a poplatkem za životní pojištění 360,13 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky + Informací o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce přes výzvu soudu nedoplnil posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž na výzvu soudu zástupkyně žalobce při ústním jednání uvedla, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku a žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – vlastnoručně podepsaná žalovanou měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 58 týdenními hotovostními splátkami po 609 Kč, přičemž výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 205 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 35.322 Kč. Celková výše úroků z úvěru a poplatků tak činila 15.322 Kč. Kartou zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum] – vlastnoručně podepsaná žalovanou měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byly uvedeny čisté měsíční příjmy žalované ve výši 37.914 Kč tvořené čistým příjmem – hlavní (mzda, HPP/částeč úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) [částka], státní podporou – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti), dalšími příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmů, atd.) 3.650 Kč a příjmy označenými jako„ rodiče“ 25.664 Kč, a měsíční výdaje žalované v celkové výši 32.699 Kč tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 4.500 Kč, osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 21.800 Kč a splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) 6.399 Kč. Další náklady a závazky žalované právním předchůdcem žalobce prověřovány nebyly a žalobce se spokojil s pouhým tvrzením žalované o tom, že její osobní výdaje činí 21.800 Kč měsíčně a výdaje na bydlení činí 4.500 Kč měsíčně a splátky úvěrů 6.399 Kč měsíčně. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a to do [datum]. 6. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované prověřovány nebyly. Zejména však příjmy žalované, které byly podrobněji rozebrány v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku, vzbuzují více než pochybnosti, neboť žádný z příjmů žalované není doložen jakýmkoliv dokladem a zejména měsíční příjem nazvaný„ rodiče“ ve výši 25.664 Kč měsíčně je jen těžko uvěřitelný za situace, kdy žalovaná si od právního předchůdce žalobce měla, ať už jakýkoliv, důvod půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 20.000 Kč, kterou by za dobu jen o málo převyšující jeden rok, při rádném splácení přeplatila o podstatných 15.322 Kč. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované a to tvrzení vzbuzující velké pochybnosti – viz v podrobnostech odstavec 6. odůvodnění tohoto rozsudku. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše sp