33 C 358/2020-19 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí ukládajícího žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 000 Kč s tím, že předchůdce žalobce [právnická osoba] se sídlem [adresa], [ulice a číslo], [obec], PSČ [PSČ], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřeli Smlouvu o poskytování služby Internet [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou přílohu tvoří Zvláštní podmínky pro službu DIGI INTERNET (dle jen„ ZP“), když na základě porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy žalovaným byla Smlouva ukončena dne [datum]. Žalovaný zařízení [anonymizována tři slova] [číslo], které převzal, nevrátil. Pro případ, že žalovaný zařízení nevrátí ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, která zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byla ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za koncové zařízení. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný, ač byl k ústnímu jednání řádně předvolán, se k tomuto bez omluvy nedostavil. Žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil a navrhnul, aby bylo ve věci rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Proto soud vycházel z obsahu spisu, zejména pak z předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy uzavřené žalovaným a předchůdcem žalobce dne [datum] soud zjistil, že nedílnou součástí Smlouvy jsou ZP. Ve Smlouvě je smluvena pro případ pro případ nevrácení, poškození nebo zničení pronajatého koncového zařízení smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Podle čl. 13 ZP v případě ukončení Smlouvy je Uživatel povinen [příjmení] zařízení vrátit [právnická osoba] nepoškozené ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy. V opačném případě je Uživatel povinen uhradit smluvní pokutu stanovenou ve smlouvě. Uhrazení smluvní pokuty nevylučuje právo DCZ na náhradu újmy. Žalobce žalovaného vyzval k vrácení koncového zařízení a zaplacení smluvní pokuty Výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] a Výzvou k úhradě částky 5 000 Kč a vrácení technického zařízení ze dne [datum]. Doručení těchto výzev žalovanému však žalobce neprokázal. Podací arch ze dne [datum] je důkazem způsobilým prokázat pouze odeslání druhé jmenované výzvy nikoli její doručení žalovanému. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle ustanovení § 1810 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ NOZ“) jako spotřebitelskou smlouvu. Dle § 1813 NOZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. (srovnej znění § 56, odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, podle kterého spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.) Dle judikatury Evropského soudního dvora, zejména rozhodnutí Océano Grupo Editorial (spoj. věci C [číslo] až C [číslo]), nepřípustnost klauzule je povinen zkoumat soud z úřední povinnosti. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Čl. [číslo] ZP, ve kterých je sjednána povinnost žalovaného k vrácení, zajištěná velmi vysokou smluvní pokutou, nejsou individuálně sjednanými podmínkami a zakládají významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran Smlouvy v neprospěch spotřebitele. Proto soud shledal tato ustanovení Smlouvy a ZP Smlouvy, na základě kterých žalobce uplatňuje svůj nárok smluvní pokutu a její příslušenství neplatnými. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v rozsahu uvedeném ve výroku I. zamítl. Výrok II. o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci byl zcela úspěšným žalovaný. Za této situace by byl k náhradě nákladů řízení povinen žalobce. Tato povinnost mu nebyla uložena, protože na straně žalovaného žádné náklady nevznikly.