50 C 74/2021-41 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 8 816 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně, uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] („ původní věřitelka“) s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 8 240 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 304 Kč, se splatností do [datum]. Žalovaný zaplatil pouze 10 570 Kč, přičemž poslední úhrada byla žalovaným učiněna [datum]. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 8 240 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 304 Kč, se splatností do [datum]. Žalovaný zaplatil pouze 10 570 Kč, přičemž poslední úhrada byla žalovaným učiněna [datum]. 7. Před uzavřením smlouvy bylo proti žalovanému několik exekučních řízení, přičemž pověření k provedení exekuce vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vydal zdejší soud 24. 1. 2018. Dále v době uzavření smlouvy byla proti žalovanému vedena exekuce vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], přičemž k provedení vydal soud pověření [datum]. 8. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Na otázku, zdali nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. V souzené věci původní věřitelka nepostupovala s odbornou péči, když v rozporu se svou zákonnou povinností uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, ačkoliv v době uzavření smlouvy byly proti žalovanému vedeny exekuce. Z této skutečnosti bylo zřejmé, že žalovaný neplní své závazky a nebude schopen splácet spotřebitelský úvěr. Ze stejného důvodu neměla původní věřitelka spotřebitelský úvěr žalovanému vůbec poskytnout. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná a je nutné vypořádat smlouvu podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od původní věřitelky plnění ve výši 10 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný celkem 10 570 Kč. Žalovaný se tak na úkor původní věřitelky neobohatil. Ze stejného důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.