12 C 25/2022-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 200 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému [datum] zápůjčku ve výši 12 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byl žalovaný. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek 7 200 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho majetkových poměrů a nahlédnutím do relevantních databází. 3. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 800 Kč. 4. Dále pak vznikly žalobkyni náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 2 500 Kč za celkem 5 upomínek odeslaných žalovanému. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému [datum] zápůjčku ve výši 12 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek 7 200 Kč, to vše nejpozději do [datum]. V případě prodlení žalovaného si účastníci ujednali, že bude mít žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si účastníci ujednali poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. 8. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný nezaplatil ničeho. 9. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho majetkových poměrů a nahlédnutím do relevantních databází. 10. Z listiny označené jako„ upomínky“ soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému celkem 5 upomínek, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. 11. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 7 200 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho. Pro případ prodlení žalovaného si účastníci ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu prodlení žalovaného zaslala žalobkyně žalovanému celkem 5 upomínek. 12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 122 odst. 4 z. s. ú. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Podle § 1 879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 072 Kč, zamítl, jelikož žalobkyni právo na zaplacení pokuty v této výši nevzniklo. Účastnící si ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tedy z částky 19 200 Kč. Výše smluvní pokuty za 90 dní prodlení tak činí částku 1 728 Kč. Po 90. dni prodlení má žalobkyně nárok pouze na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Soud proto nárok žalobkyně co do částky 3 072 Kč zamítl. 20. Ve věci nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu co do částky 1 500 Kč zamítl, jelikož tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. Postup žalobkyně, kdy odeslala žalovanému upomínku [datum] a [datum] je považuje soud za účelný, jelikož odesláním dvou upomínek eliminovala žalobkyně možnost, že se první upomínka nedostala do dispozice žalovaného nebo že si jí adresát nevšiml. V případě odeslání 3. 4. a 5. upomínky však soud tuto účelnost nevidí. Není zřejmé, co žalobkyni vedlo k tomu se domnívat, že po 2 neúspěšných upomenutích se žalobce u 3., 4. a 5. upomínky rozhodne, že svou povinnost splní. Soud proto nárok žalobkyně, kde se domáhala nahradit náklady spojené s odesláním 3., 4. a 5. upomínky zamítl, jelikož v jednání žalobkyně spatřuje pouze umělé a bezdůvodné navyšování nároku žalobkyně vůči žalovanému. 21. V ostatním soud žalobě vyhověl, tak jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku, jelikož žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že splnila veškeré své smluvní povinnosti a naopak žalovaný své smluvní povinnost nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 654,71 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., to vše pouze ze 76,61 %. Ke dni vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 24 000 Kč a úroků z prodlení ve výši 2 264,20 Kč, celkem tedy 26 264,20 Kč představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal jistinu ve výši 20 928 Kč a úrok z prodlení ve výši 2 264,20 Kč, představující 88,30 % úspěch ve věci žalobkyně. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení pouze ze 76,61 % (88,30 % - 11,70 %).