32 C 251/2021-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29.070 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále kapitalizované úroky z úvěru ve výši 4.600 Kč – to vše z titulu„ Úvěrové smlouvy“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce údajně žalovanému poskytl úvěr ve výši 20.000 Kč formou neúčelového spotřebitelského úvěru. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, splatnost úvěru poskytnutého na 30 dní, nastala ke dni [datum] a proto žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 29.070 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 20.000 Kč, smluvní pokutou 8.920 Kč a poplatky za upomínky 150 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobce prostřednictvím substitučního zástupce přítomného u ústního jednání nedoplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem s tím, že ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem zástupce žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky. 4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 0 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, dalších 8 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další jedno řízení E zahájené před uzavřením smlouvy o úvěru. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 8 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 1 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, které však bylo zahájeno v roce 2004. 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 20.000 Kč dne [datum] (na čl. 25 p. v.) Výpisem z účtu žalobce ze dne [datum], měl soud za prokázanou platbu na účet žalovaného ve výši 20.000 Kč. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou ani jedním z účastníků – neměl soud za prokázané, že by tato smlouva byla řádně uzavřena se žalovaným. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum], který je na čl. 29 měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě ze dne [datum] neměl soud za prokázané, že by tyto upomínky byly žalovanému odeslány, neboť k nim žalobce nepřipojil žádné doklady o odeslání zásilek. Seznamem poplatků spojených se smlouvou o úvěru – pro úvěry splatné jednorázově měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda s tímto seznamem byl žalovaný skutečně seznámen. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda s nimi byl žalovaný skutečně seznámen. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 20.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi [právnická osoba]). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum] (na čl. 24 – 25). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 20.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 20.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení. Částku 20.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 41.040,70 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 27.370,70 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 66,69 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 33,31 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 33,38 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 5.761 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.923,02 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.163 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 3.200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a za jeden úkon právní služby po 2.300 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5