32 C 269/2022-48 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3.240 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 6.000 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne, který nikde v této listině soud nenalezl a to na všech čtyřech stranách smlouvy, kterou měl k dispozici, přičemž žalobce označil v žalobě jako datum uzavření smlouvy den [datum] – soud vůbec netuší, jak k tomuto datu žalobce dospěl, na základě které právní předchůdce žalobce údajně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12.000 Kč formou neúčelového spotřebitelského úvěru. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, splatnost úvěru poskytnutého nastala údajně ke dni [datum], žalobce proto vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Dlužná částka ve výši 18.000 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 12.000 Kč a smluvní pokutou 6.000 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení v zákonné výši tak, jak jsou specifikovány výše. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. <i>3. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 4 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. 4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost řádně nezjišťoval, jinak než interními doklady žalobce samotného. Žalobce sice v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil, avšak toto své tvrzení žádným způsobem neprokázal. 5. Skutkový stav byl v řízení zjišťován z důkazů listinných: [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 12.000 Kč dne [datum] (na čl. 25). Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 12.000 Kč – která je nepodepsaná účastníky, resp. údajně podepsaná elektronicky nepodepsanou ani jedním z účastníků a navíc dne, který nikde v této listině soud nenalezl a to na všech čtyřech stranách smlouvy, kterou měl k dispozici, přičemž žalobce označil v žalobě jako datum uzavření smlouvy den [datum] – soud vůbec netuší, jak k tomuto datu žalobce dospěl – neměl soud za prokázané, že by tato smlouva byla řádně uzavřena se žalovaným, neboť nebyla žalovaným podepsána, soud tak v důsledku toho neměl za prokázaný ani její obsah. Fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru znějící na částku 12.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce vydal tuto fakturu, což je pro danou posuzovanou věc naprosto bezvýznamné. Výpisem z účtu žalobce, z něhož se podává, že žalobce odeslal na účet žalovaného částku 12.000 Kč dne [datum] měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný jeho obsah, ale již nikoliv skutečnost, zda se s tímto formulářem žalovaný seznámil či nikoliv, přičemž tento formulář rovněž nebyl nijakým způsobem podepsán. Výpisem z účtu žalovaného, který měl žalobce k dispozici (na čl. 23 – 25) měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného ve výši 12.000 Kč dne [datum]. Všeobecnými obchodními podmínkami nepodepsanými vlastnoručně žalovaným, měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv to, zda s nimi byl žalovaný skutečně seznámen. [příjmení] [příjmení] statement data + ten samý materiál, ovšem bez českého překladu měl soud za prokázané, že jde o interní dokument žalobce. Výpisem z běžného účtu měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného. Předžalobní upomínkou – zaplacení dlužných pohledávek s přísl. ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 12.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], a to údajně na základě v žalobě tvrzení smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právním předchůdcem žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že částka 12.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši 12.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, nikoli z titulu žalované smlouvy o úvěru. Nároky žalobce na zaplacení úroku z úvěru a na zaplacení smluvní pokuty soud ze stejného důvodu zamítl, neboť tyto nároky vyplývají z neplatné smlouvy o úvěru. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 23.209,10 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.969,10 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 60,19 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 39,81 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 20,38 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně