33 C 374/2021-31 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí ukládajícího žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 000 Kč s tím, že žalobce [právnická osoba] ([právnická osoba]) dnes se sídlem se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] se žalovanou uzavřeli Smlouvu o poskytování elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou přílohu tvoří Zvláštní podmínky pro služby Kombinované televize DIGI TV účinné od 1. 1. 2019 (dle jen„ ZP1“), když na základě porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy žalovanou byla Smlouva ukončena dne [datum]. Žalovaná koncové zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91834ED1766, které převzala a měla v nájmu, nevrátila. Pro případ, že žalovaná zařízení nevrátí ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, která zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byla ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za koncové zařízení. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná, ač byla k ústnímu jednání řádně předvolána, se k tomuto bez omluvy nedostavila. Žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil a navrhnul, aby bylo ve věci rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Proto soud vycházel z obsahu spisu, zejména pak z předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy uzavřené žalovanou a žalobcem dne [datum] soud zjistil, že nedílnou součástí Smlouvy jsou ZP1. Ve Smlouvě je smluvena pro případ pro případ nevrácení, poškození nebo zničení pronajatého koncového zařízení smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Podle čl. 4 ZP1 v případě ukončení Smlouvy je Uživatel povinen [příjmení] zařízení vrátit [právnická osoba] nepoškozené ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy. V opačném případě je Uživatel povinen uhradit smluvní pokutu stanovenou ve smlouvě. Uhrazení smluvní pokuty nevylučuje právo DCZ na náhradu újmy. (Tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] ve spojení se Zvláštními podmínkami pro službu Kombinovaná televize DIGI TV účinnými od [datum], a Úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobce ze dne [datum]) Žalobce žalované zaslal výzvu k vrácení koncového zařízení a zaplacení smluvní pokuty Výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] a Výzvou k úhradě částky 5 000 Kč a vrácení technického zařízení ze dne [datum] (Tyto skutečnosti jsou prokázány Výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] a Výzvou k úhradě částky 5 000 Kč a vrácení technického zařízení ze dne [datum]) Doručení těchto výzev žalované však žalobce neprokázal. Podací arch ze dne [datum] je důkazem způsobilým prokázat pouze odeslání druhé jmenované výzvy nikoli její doručení žalované. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle ustanovení § 1810 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ NOZ“) jako spotřebitelskou smlouvu. Dle § 1813 NOZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. (srovnej znění § 56, odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, podle kterého spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.) Dle judikatury Evropského soudního dvora, zejména rozhodnutí Océano Grupo Editorial (spoj. věci C [číslo] až C [číslo]), nepřípustnost klauzule je povinen zkoumat soud z úřední povinnosti. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Čl. 4.4 ZP1 a čl. 13 ZP2, ve kterých je sjednána povinnost žalované k vrácení technického zařízení, resp. přístupové karty, zajištěná velmi vysokou smluvní pokutou, nejsou individuálně sjednanými podmínkami a zakládají významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran Smlouvy v neprospěch spotřebitele. Proto soud shledal tato ustanovení smlouvu a ZP1 Smlouvy, na základě kterých žalobce uplatňuje svůj nárok smluvní pokutu a její příslušenství neplatnými. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v rozsahu uvedeném ve výroku I. zamítl. Výrok II. o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná. Za této situace by byl k náhradě nákladů řízení povinen žalobce. Tato povinnost mu nebyla uložena, protože na straně žalované žádné náklady nevznikly.