39 C 420/2021-23 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení televizního poplatku za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] (4 x 135 Kč). 2. Soud ve věci rozhodl podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že před rozhodnutím vycházel z důkazů, které mu byly předloženy. Proti tomuto postupu nevznesli účastníci námitky. 3. Jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatků, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního signálu s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být i poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Protože žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagoval, zařadila ho žalobkyně do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky a tato skutečnost mu byla písemně oznámena. Žalovaný byl do evidence zařazen od [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný nezaplatil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], celkem 540 Kč. Kromě této částky požaduje k zaplacení zákonný úrok z prodlení, který současně kapitalizovala částkou 44,25 Kč, a způsob výpočtu vyplývá z připojené přílohy. 4. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku počínaje od [anonymizováno] [rok] podle § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. Podle § 10 zák. č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu, včetně úroku z prodlení tak, jak stanoví § 1968 a násl. občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky č. I. ÚS 3768/14 ze dne [datum], za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení obvykle budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Soud aplikoval závěry citovaného nálezu Ústavního soudu a přiznal žalobkyni toliko účelně vynaložení náklady ve výši zaplaceného soudního poplatku, tedy 400 Kč Náklady řízení je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.