42 T 44/2020-1071 — Okresní soud v Mostě

1. Napadeným usnesením okresní soud vyšší soudní úřednicí rozhodl podle § 151 odst. 3, 6 tr. ř. per analogiam tak, že se opatrovníkovi [celé jméno opatrovnice] přiznává odměna za zastupování poškozených nezletilých dětí v trestním řízení v celkové částce 4 500 Kč, přičemž ve zbylém jí uplatněném nároku, tj. co do částky 10 620 Kč, návrh zamítl. 2. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud stručně popsáno tím, že proti odsouzené bylo vedeno trestní řízení pro zločin [anonymizováno] svěřené osoby podle § 198 odstavce 1, odstavce 2 písmena a), b), c), d) tr. zákoníku s maximální horní sazbou trestu odnětí svobody v trvání osmi let. K hájení práv čtyř poškozených nezletilých dětí byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, a to [celé jméno opatrovnice], která v souladu s § 151 odst. 2 tr. ř. včas a řádně navrhla, aby jí byla za zastupování v trestním řízení přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 15 120 Kč. Po přezkoumání návrhu byla opatrovníkovi v souladu s ustanovením § 10 odst. 5, § 7, § 13 odst. 4 a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v částce 4.500 Kč, sestávající z jedné odměny za převzetí a přípravu obhajoby dle § 11 odst. 1 písm. b) a.t. v částce 1.200 Kč, jedné odměny za prostudování spisu při skončení vyšetřování dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t. v částce 1.200 Kč, jedné odměny za písemné podání (připojení se s návrhem na náhradu škody) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. v částce 1.200, Kč a tří režijních paušálů dle § 13 odst. 4 a. t. (á 300 Kč) v částce 900 Kč. Opatrovníkovi byla přiznána odměna za jím vyúčtované úkony, avšak v nižší než nárokované výši, neboť nezletilé děti byly poškozeny stejným jednáním odsouzené, jedná se tedy o jeden společný nárok, který nevyžadoval rozdílný přístup, vedení či přípravu opatrovnictví, když tento výklad § 12 odst. 4 a.t. je v souladu s odbornou literaturou. Opatrovníkovi tak byla přiznána mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 4 500 Kč a ve zbylém rozsahu uplatněného nároku, tj. v částce 10 620 Kč byl návrh zamítnut. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal opatrovník včasnou stížnost. V jejím odůvodnění namítl, že okresní soud postupoval vadně, posoudil-li zastupování čtyř poškozených jako společný nárok, který nevyžadoval rozdílný přístup, vedení či přípravu opatrovnictví. Byť je pravdou, že všichni čtyři opatrovanci byli poškozeni stejným jednáním odsouzené, tak nikoliv ve stejném rozsahu, ale částečně odlišně, a proto i bylo nutno se detailně seznámit s rozsahem a dopady jednání odsouzené na každého z poškozených zvlášť, když kupříkladu u nezletilé [jméno] [příjmení] byl tento dopad výrazně vyšší. Bylo potřeba nastudovat posudky zpracované na každé z nezletilých dětí, jejich individuální poměry a na základě tohoto se připojit s nárokem na náhradu újmy, který byl učiněn za každého opatrovance, byť v jednom podání. Argumentace okresního soudu opírající se o komentář k advokátnímu tarifu je nutno považovat za vytrženou z kontextu. Opatrovník odkázal na některá rozhodnutí ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 146/20 a sp. zn. IV. ÚS 529/16). Má za to, že v dané věci mělo být při přiznávání odměny respektováno znění těchto nálezů a mělo by být postupováno plně v intencích ustanovení § 12 odst. 4 a.t. 4. Závěrem své stížnosti opatrovník navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že se mu přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v částce 15.120 Kč. 5. Krajský soud v Ústí nad Labem přezkoumal z titulu podané stížnosti napadené usnesení z hledisek uvedených v § 147 odst. 1 tr. ř., stejně jako řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k následujícím závěrům. 6. V prvé řadě je potřeba se ztotožnit s okresním soudem v tom, že opatrovník řádně a včas uplatnil nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, přičemž přisvědčit je nutno též tomu, že při určování odměny za jeden úkon a režijní paušál bylo vycházeno z ustanovení § 10 odst. 5, § 7 a § 13 odst. 4 a.t., když přiléhavým je též závěr, že opatrovníkovi náleží odměna za úkony spočívající v převzetí a přípravě obhajoby, prostudování spisu při skončení vyšetřování a za písemné podání (návrh na náhradu nemajetkové újmy). 7. Sporu v dané věci není ani o tom, že opatrovník zastupoval čtyři poškozené nezletilé děti. Stěžejní je však i s ohledem na uplatněné stížnostní námitky posouzení, zda jejich zastupování má být bráno jako společný úkon, tak jak učinil okresní soud či nikoliv, tedy zda se jedná za každého opatrovance o úkony samostatné. 8. Krajský soud se v daném směru dílem ztotožňuje se stížnostní argumentací opatrovníka. Je totiž pravdou, že byť tento zastupoval čtyři sourozence, kteří byli poškozeni jedním jednáním odsouzené, bylo nutno jejich nároky posuzovat individuálně, tedy vskutku v úvahu připadala aplikace § 12 odst. 4 a.t., tj. přiznání mimosmluvní odměny za úkony realizované opatrovníkem za zastupování jednotlivých poškozených. To však ještě neznamená, že tak mělo být postupováno paušálně u všech opatrovníkem nárokovaných úkonů. Podmínkou současně vždy musí být, aby opatrovníkem uplatněný nárok byl náhradou nákladů vynaložených účelně. 9. V dané věci bezesporu opatrovníkovi náleží samostatná odměna a náhrada hotových výdajů za převzetí a přípravu obhajoby každého z opatrovanců, neboť opatrovník v řízení převzal individuální opatrovnictví nad čtyřmi nezletilými poškozenými, tj. opatrovníku při aplikaci § 10 odst. 5, § 7, § 12 odst. 4, § 12a odst. 1 a § 13 odst. 4 a.t. náleží odměna za tyto úkony v částce 4x 960 Kč a s tím související čtyři režijní paušály (á 300 Kč). Náleží mu též samostatná odměna za každého opatrovance za uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť je pravdou, že tento byl uplatněn za každé z poškozených nezletilých dětí. Dlužno dodat, že učiněnému závěru nijak nebrání skutečnost, že opatrovník tak učinil v jediném podání. Podstatné je, že v něm uplatnil čtyři samostatné nároky, které musel předem uvážit a konkretizovat. Opatrovníkovi tak za tyto úkony náleží samostatná odměna 4 x 960 Kč a s tím související čtyři režijní paušály (á 300 Kč). Oproti tomu však opatrovníkovi nebylo možno přiznat odměnu za čtyři nárokované úkony spočívající v seznámení se spisem po skončení vyšetřování. V dané věci byl veden jeden spisový materiál, který opatrovník v závěru vyšetřování studoval. Činil tak jedenkrát, a to ve společném zájmu všech poškozených. Jedná se tedy o společný úkon, za který opatrovníkovi při aplikaci § 10 odst. 5, § 7, § 12a odst. 1 a § 13 odst. 4 a.t. přísluší jedna odměna, a to v částce 1200 Kč a s tím související jeden režijní paušál (á 300 Kč). 10. Pro úplnost je třeba uvést, že požadoval-li opatrovník odměnu za každého opatrovance samostatně, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, tak této si byl krajský soud vědom a plně ji při svém rozhodování respektoval. Ústavní soud však v rámci své rozhodovací činnosti zcela nevyloučil možnost přiznání jen jedné odměny opatrovníka zastupujícího více opatrovanců za společný úkon, činěný v jejich společném zájmu. V daném směru lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. Zn. II. ÚS 1161/19. 11. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že opatrovníku v dané věci náleží odměna a náhrada hotových výdajů sestávající ze čtyř úkonů převzetí a přípravy obhajoby ve výši 4 x 960 Kč, tj. 3840 Kč, jednoho společného úkonu spočívajícího v prostudování spisu po skončení vyšetřování ve výši 1.200 Kč, čtyř odměn za uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 x 960 Kč, tj. 3840 Kč a dále též související režijní paušál, tj. 5 x 300 Kč. Celkově tak opatrovníku náleží mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů v částce 11.580 Kč, přičemž ve zbylém opatrovníkem uplatněném nároku, tj. co do částky 3.540 Kč, je jím uplatněný nárok neoprávněným. 12. Krajský soud proto z titulu stížnosti opatrovníka postupem dle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám na základě shora uvedeného rozhodl způsobem ve výroku tohoto usnesení uvedeným.