46 C 132/2022-46 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši [částka], a to za úplatu a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a úhrad se žalovaný zavázal zaplatit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobkyně žalobou požaduje neuhrazenou jistinu ve výši [částka] a dlužné úhrady ve výši [částka], nadto požadovala přiznat smluvní úrok ve výši 20,25 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil předchůdkyni žalobkyně [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Z karty zákazníka, žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádal u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V žádosti uvedl, že pracuje s měsíčním výdělkem [částka] čistého, celkový příjem ve výši [částka] dotváří příjem z víkendových brigád. Výdaje žalovaného za bydlení byly označeny částkou [částka] (1/2), osobní výdaje částkou [částka]. [příjmení] prostředky byly vyčísleny ve výši [částka]. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úrok byl sjednán pevnou částkou [částka]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit administrativní poplatek ve výši [částka] a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobkyně celkem částku [částka] v [anonymizováno] splátkách po [částka] týdně. Žalobkyně uvedla, že na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem [částka]. Ze smlouvy rovněž vyplynulo, že část úvěru – [částka] – byla použita na zaplacení dříve poskytnutého spotřebitelského úvěru a část ve výši [částka] byla vyplacena žalovanému. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení postoupení ze dne je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni a že žalobkyně žalované zaslala oznámení o postoupení. 7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky [částka] (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaný byl uvedenou upomínkou rovněž upozorněn na zesplatnění úvěru. 8. Na výzvu soudu k předložení listin, které žalovaný předložil předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy, žalobkyně odkázala na obsah zákaznické karty a samotné smlouvy. Připojila rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. [číslo jednací] a vyslovila názor, že neprokázání splnění povinnosti ověřit schopnost žalovaného splácet nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť stačilo, že poskytoval zápůjčky z označených listin vycházel, tedy měl je k dispozici v okamžiku sepisu smlouvy, přičemž jejich poskytnutí stvrdil žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Neshledal tedy důvod předkládat listiny, jimiž byla ověřována schopnost žalovaného dluh splácet. 9. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], z něhož uhradil toliko [částka]. Žalovanému bylo vyplaceno [částka], zbývající část byla použita na úhradu (přefinancování) staršího dluhu. 10. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). 11. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Z tvrzení žalobkyně a z listin jí předložených k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě osobního pohovoru s žalovaným o jeho osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, je zřejmé, že žalovaný doložil, že je zaměstnán, a že jeho čistý měsíční příjem činí [částka]. Další tvrzený příjem z víkendových brigád ve výši [částka] nebyl upřesněn, ani ničím doložen. Výdaje a náklady žalovaného byly doloženy nájemní smlouvou a fakturami za elektřinu. 13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy. 17. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru d