48 C 180/2022-85 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který žalovaný vyčerpal v konečné výši [částka]. Úvěr měl být uhrazen do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval a uvedl osobní údaje. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována. Ke dni podání žaloby činila po částečné úhradě dlužná částka [částka]. Před postoupením pohledávky žalobci uhradil žalovaný celkem na splacení úvěru [částka]. Dále uhradil žalovaný před podáním žaloby [částka]. Po podání žaloby žalovaný ještě uhradil dvakrát [částka] a jedenkrát [částka]. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé. 4. Soud ve věci rozhodl na základě souhlasu účastníků bez jednání dle § 115a o.s.ř., žalovaný nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 5. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu uhrazeném žalovaným po podání žaloby, soud proto řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalovaného 6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 7. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že majitelem účtu, na který byl úvěr čerpán, je žalovaný. 8. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 9. Doklady o čerpání revolvingového úvěru žalovaným (čl. 26-41 a čl. 45-52) prokazují, že celkem vyčerpal [částka]. 10. Výpis z úvěrového účtu žalovaného (čl. 42-43) prokazuje, že žalovaný uhradil [částka]. 11. Platební informace se splatností dne [datum] (čl. 44) neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 12. Dotaz na katastr nemovitostí (čl. 55) prokazuje, že žalovaný nebyl vlastníkem nemovitosti. 13. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje, že byl odeslán dopis žalovanému. 14. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [jméno] application info prokazují, že byla postoupena žalobkyni pohledávka za žalovaným. 15. [ulice] podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 16. Standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazují, že byl žalovaný seznámen s parametry revolvingového úvěru. 17. Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, předmětem byl revolvingový úvěr. 18. Dopis ze dne [datum] je oznámením o postoupení pohledávky. 19. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že nebylo prokázáno posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Jediný listinný důkazní prostředek, který se posuzování úvěruschopnosti týká, je negativní odpověď na dotaz na vlastnictví nemovitostí žalovaným. Žádné jiné důkazní prostředky prokazující posouzení úvěruschopnosti žalovaného přes výzvu a poučení nebyly žalobkyní předloženy. Z dokladů o čerpání revolvingového úvěru soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal [částka]. Důkazy prokazují úhrady žalovaného ve výši [částka], žalobkyně však tvrdí úhrady před postoupením pohledávky ve výši [částka], soud proto z této částky dále vycházel. Dále uhradil žalovaný před podáním žaloby částku [částka]. Po podání žaloby žalovaný ještě uhradil dvakrát [částka] a jedenkrát [částka]. 21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 22. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou napříkl