50 C 125/2021-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím a 1 470 Kč s tvrzením, že původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o., [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. 2. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný v provozovně [právnická osoba] a. s., IČO: [číslo] (dále jen„ zprostředkovatel“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru obdržel žalovaný úvěr ve výši 3 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce celkem 3 000 Kč s příslušenstvím, nejpozději do [datum]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Z tohoto důvodu mu vznikla povinnost zaplatit původní věřitelce vedle původně ujednané částky též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení a vedle toho mu též vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč. 3. Dne [datum] postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru původní věřitelka na žalobkyni. 4. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby prokázala, že zprostředkovatel nebo původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V podání z [datum] žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty prokazujícími, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 470 Kč a co do nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 100 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka poskytla žalovanému [datum] peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Pohledávku z poskytnutých peněžních prostředků postoupila původní věřitelka žalobkyni. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho a je v prodlení. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Na vydání poskytnutého plnění aplikoval soud § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na lhůtu k plnění § 1958 odst. 2 o. z., na prodlení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a na postoupení pohledávky § 1879 o. z. 9. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby) vyhověl, jelikož se předloženými důkazy podařilo žalobkyni prokázat, že původní věřitelka poskytla žalované plnění ve výši 3 000 Kč a za toto plnění žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho. Protože je žalovaná v prodlení, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení. Z důvodu, že žalobkyně vzala žalobu zpět pouze v rozsahu nároků vzniklých na základě uzavřené smlouvy (náklady na uplatnění pohledávky, smluvní pokuta) soud vypořádal nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.