50 C 140/2021-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím a 4 700 Kč s tvrzením, že původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru [číslo] Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná v provozovně [právnická osoba] a. s., IČO: [číslo] (dále jen„ zprostředkovatel“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala do [datum] úvěr vrátit a zaplati původní věřitelce kapitalizovaný úrok 2 300 Kč. Žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho. Z tohoto důvodu jí vznikla povinnost zaplatit původní věřitelce vedle původně ujednané částky též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dluh za každý den prodlení a vedle toho jí též vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč. 2. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby prokázala, že zprostředkovatel nebo původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V podání z [datum] žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty prokazujícími, že původní věřitelka nebo zprostředkovatel řádně zkoumali schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 4 700 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 300 Kč a co nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 100 Kč. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka poskytla [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku z poskytnutých peněžních prostředků na žalobkyni. Následně vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení poskytnutých peněžních prostředků nejpozději do [datum]. Žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho a je v prodlení. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Na vydání poskytnutého plnění aplikoval soud § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na lhůtu k plnění § 1958, odst. 2 o. z., na prodlení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a na postoupení pohledávky § 1879 o. z. 8. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby) vyhověl, jelikož se předloženými důkazy podařilo žalobkyni prokázat, že původní věřitelka poskytla žalované plnění ve výši 10 000 Kč a za toto plnění žalovaná ve lhůtě stanovené žalobkyní nezaplatila ničeho. Protože je žalovaná v prodlení, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši. Z důvodu, že žalobkyně požadovala pouze zaplacení částky odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům původní věřitelkou, vypořádal soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.