50 C 160/2021-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím a 2 050 Kč s tvrzením, že původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr do [datum] vrátit a zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 1 558 Kč. Žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho. Původní věřitelce tak vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou ke dni [datum] vyčíslila žalobkyně na částku 2 050 Kč. 2. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby prokázala, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V podání z [datum] žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty prokazujícími, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty a co do kapitalizovaného úroku. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka poskytla [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelkou byla toho času žalovaná. Pohledávku původní věřitelky z poskytnutého plnění postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho a je v prodlení. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Na vydání poskytnutého plnění aplikoval soud § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na lhůtu k plnění § 1958 odst. 2 o. z., na úroky z prodlení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a na postoupení pohledávky § 1879 o. z. 8. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby) vyhověl, jelikož se předloženými důkazy podařilo žalobkyni prokázat, že původní věřitelka poskytla žalované plnění ve výši 5 000 Kč a za toto plnění žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila ničeho. Protože je žalovaná v prodlení, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení. Z důvodu, že žalobkyně vzala svou žalobu zpět v rozsahu všech nároků vzniklých na základě uzavřené smlouvy o úvěru (kapitalizovaný úrok a smluvní pokuta) nic nebránilo soudu vypořádat nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a 100 Kč za jeden„ půlúkon“ realizovaných před podáním návrhu ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.