50 C 170/2021-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 479,78 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok 15,9 % ročně z dlužné částky a poplatky související se správou účtu. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných z databází, vlastních systémů a od žalovaného. Na základě takto získaných informací posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok 15,9 % ročně z dlužné částky a poplatky související se správou účtu, to vše prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 467 Kč. 7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný nezaplatil na dluh ze smlouvy ničeho. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy na žalobkyni. 9. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok 15,9 % ročně z dlužné částky a poplatky související se správou účtu, to vše prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 467 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Následně postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § [číslo] může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že splnila veškeré své smluvní povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr a žalovaný naopak své smluvní povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Ze stejného důvodu přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 472 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 020 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 479,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.