50 C 78/2022-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 74 959,22 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 18. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, [číslo] na základě které obdržela žalovaná úvěr ve výši 90 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit dohodnutý úrok ve výši 13,10% ročně a poplatky. To vše prostřednictvím 84 měsíčních splátek ve výši 1 779,17 Kč, počínaje dnem 10. 7. 2018. Žalované byl úvěr poskytnut dne 18. 6. 2018, žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto banka využila svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný, dopisem ze dne 7. 8. 2020. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 74 224,42 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni splatnosti ve výši 3 973,92 Kč, smluvní poplatky ve výši 735 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 16. 9. 2021 ve výši 9 Kč, úrok a úrok z prodlení z částky 74 224,42 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Podáním ze dne 25. 8. 2022 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o skutečnosti prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala v dostupných interních i externích databázích údaje týkající se příjmových poměrů žalované, zda tato nemá splatné pohledávky z jiných poskytnutých úvěrů, zda není v exekuci, insolvenci atp., na základě takto získaných poznatků provedla výpočet a individuální hodnocení žalované jako klienta. Tento postup považuje žalobkyně za zcela dostatečný a odpovědný postup poskytovatele spotřebitelského úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 18. 6. 2018, žalovaná smlouvu podepsala. Na základě smlouvy obdržela žalovaná úvěr ve výši 90 00 Kč, splátky byly dohodnuty v počtu 84 ve výši 1 642,17 Kč spolu s pojištěním ve výši 147 Kč, splatných vždy do každého 10. dne v měsíci. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok 13,10% ročně a poplatky, uvedené v článku III.4. Smlouvy. Celková částka k zaplacení je uvedena ve výši 138 592,58 Kč. 5. Z předložených výpisů z úvěrového účtu od června 2018 do září 2021 a platební historie, soud zjistil průběh placení úvěru žalovanou a výši dlužné částky, která odpovídá žalobním tvrzením. 6. Z upomínky ze dne 9. 8. 2020, soud zjistil, že z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou, banka úvěr zesplatnila ke dni 7. 8. 2020 a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení nejpozději do 24. 8. 2020. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka ve výši 74 224,22 Kč na jistině. Dopis byl žalované odeslán dne 11. 8. 2020, jak žalobkyně doložila přiloženým listem knihy odeslané pošty. 7. Z přiložené výzvy právního zástupce žalobkyně spolu s přiloženým listem knihy odeslané pošty ze dne 10. 12. 2021, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě vymáhané pohledávky. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2021 a následně ze dne 21. 10. 2021, soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo v obou případech oznámeno žalované, jak je doloženo dopisy ze dne 29. 9. 2021 a dne 5. 11 2020, spolu s doklady o odeslání. 9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 18. 6. 2018 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržela žalovaná úvěr ve výši 90 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok a poplatky. To vše prostřednictvím 84 měsíčních splátek. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou, kdy platila splátky pouze do března 2020, zesplatnila 7. 8. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatila a to ani po následujících výzvách. Žalovaná pohledávka byla posléze převedena na žalobkyni. 10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že splnila veškeré své smluvní povinnosti a naopak žalovaná tyto povinnosti nesplnila a je v prodlení s jejich plněním. Ze stejného důvodu přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Ve věci povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla dostatečné informace o majetkových poměrech žalované k tomu, aby řádně posoudila její úvěruschopnost, a to z důvodu, že sama žalovaná splácela poskytnutý úvěr, bez problémů, přes rok. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 490,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 999 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 959,22 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 150 Kč ve výši 2 341 Kč. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 o.s.ř.