60 C 238/2022-21 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení dlužného nájemného v souvislosti s užíváním bytu ve vlastnictví žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Platnost smluvního ujednání ze dne [datum] ani výši žalobou uplatněné pohledávky v průběhu řízení nijak nezpochybnil. Se zřetelem k prohlášení účastníků řízení podle ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání a bez provedení dokazování, když před rozhodnutím vycházel ze žaloby a z listinných důkazů tak, jak byly soustředěny v souvisejícím spise. Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu s označením: [číslo] [rok] na jejímž základě přenechal žalovanému do užívání byt [číslo] v bytovém domě [adresa] blok [anonymizováno], který je situovaný v 2. patře bytového domu, v ulici [ulice], obci [obec]. Nájemní vztah byl na základě dohody smluvních stran prodlužován a naposledy byl sjednán do [datum]. Řádný nájemní vztah byl tedy mezi žalobcem a žalovaným sjednán v období od [datum] do [datum] a následně od [datum] do [datum]. V uvedeném období od [datum] do [datum] tedy žalovaný užíval byt bez právního důvodu. Mezi stranami bylo dohodnuto nájemné v listopadu 2019 částku 516 Kč, v prosinci 2019 částku 859 Kč. Následně bylo mezi stranami sjednáno zvýšení nájemného na částku 1 282 Kč měsíčně. Žalovaný dosud neuhradil nájemné za měsíc dube, květen, červen, červenec, srpen, září a listopad roku 2020. Do dnešního dne žalovaný na dluhu na nájemném ničeho neuhradil. Žalovaný dále neuhradil nedoplatek, který mu vznikl v souvislosti s vyúčtováním služeb poskytnutých s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 9 926 Kč. Žalovaný je tak ohledně úhrady nedoplatku v souvislosti s poskytováním služeb spojených s užíváním bytu v prodlení. Výši požadované částky žalobce podrobně specifikoval v žalobě. Tato zjištění zůstala nesporná a soud z nich jako takových vycházel. V rámci právní úvahy soud vycházel z ustanovení § 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), z ustanovení § 2235, § 2246 o.z., dále z dopadajících ustanovení zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty a ze smluvního ujednání účastníků. Žalovaný nárok posoudil soud jako důvodný v celém rozsahu a důsledně tomu žalobě beze zbytku vyhověl (výrok sub. I.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaného rozhodnutí vyplývá závěr, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soud důsledně uvedenému, v rámci spravedlivého přístupu, dospěl k závěru, že žalobce je nutné považovat za nezastoupeného účastníka, kterému proto podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu přiznal náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč a za hotové výdaje ve výši 300 Kč (za sepis žaloby) s tím, že předžalobní výzva byla zaslána žalobcem (výrok sub. II).