14 C 106/2023-18 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně domáhala se proti žalované zaplacení částky 10 848,06 Kč, spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z dlužné částky 10 848,06 Kč počínaje od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 1400 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Se zřetelem k prohlášení účastníků řízení podle ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání a bez provedení dokazování, když vycházel ze žaloby a z listinných důkazů tak, jak byly soustředěny v souvisejícím spise. Takto soud vycházel z toho, že žalovaná byla od [datum] do [datum] pojištěna mimo území České republiky a dle ust. § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále ZVZP) jí tím zaniklo zdravotní pojištění v České republice. Žalovaná měla podle ustanovení § 12, písm. j) ZVZP povinnost vrátit Evropský průkaz zdravotního pojištění do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c) ZVZP. Žalovaná byla dále dle čl. 76 odst. 4 a 5 nařízení Evropských Společenství č. 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle čl. 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/2009, povinna co nejdříve informovat žalobkyni o Skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně. Žalovaná ani jednu ze shora citovaných povinností nesplnila, naopak se dál po zaniknutí zdravotního pojištění v České republice prokazovala při čerpání zdravotní péče Evropským průkazem zdravotního pojištění vydaným žalobkyní. Žalovaná čerpala v období od [datum] do [datum] na území České republiky zdravotní péči, přestože nebyla pojištěncem žalobkyně, která tuto skutečnost zjistila až zpětně po uhrazení této neoprávněně čerpané zdravotní péče příslušným zdravotním zařízením, které žalované poskytly v období od [datum] do [datum] zdravotní péči. Žalovaná tímto způsobila žalobkyni majetkovou škodu ve výši 10 848,06 Kč, jež odpovídá součtu částek uhrazených příslušným zdravotním zařízením za zdravotní péči poskytnutou žalovanému v období od [datum] do [datum]. Žalovanou čerpanou zdravotní péči žalobkyně doložila podrobnou specifikací v přiloženém přehledu úhrad zdravotní péče podle ZVZP. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne [datum] a ze dne [datum] k úhradě nákladů za neoprávněně vyčerpanou zdravotní péči, když ani jedna z výzev nebyla žalované doručena, ale do sféry žalované se dostala první výzva nejpozději dne [datum]. Žalobkyně požadovala ode dne následujícího po uplynutí posledního dne k dobrovolnému plnění zákonný úrok z prodlení z žalované částky. Žalobkyně uvedla, že žalovaná jí přes výzvy a přes předžalobní upomínku dluh nezaplatila. Podle ustanovení § 2 a § 3 a násl. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen "ZVZP") od [datum] byla žalovaná pojištěncem žalobkyně - [anonymizována dvě slova] [země]. Žalobkyně podle ust. § 13 ZVZP ze zdravotního pojištění hradila zdravotní služby poskytnuté žalované jako pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení. Povinnost platila za předpokladu, že zdravotní služby: a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o.z.) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Žalovaná opomenutím vrátit Evropský průkaz zdravotního pojištění do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně při zániku zdravotního pojištění dle ustanovení § 12, písm. j) ZVZP, porušila povinnosti stanovené zákonem. Pokud žalobkyně důsledně tomu v rámci své povinnosti dále hradila žalovanou čerpanou péči, bylo tím zasaženo do absolutního majetkového práva žalobkyně a žalobkyní uplatněný nárok na náhradu způsobené majetkové škody ve výši 10 848,06 Kč je tak důvodný. Důsledně tomu, soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil dlužnou částku shora specifikovanou a zákonný úrok z prodlení, podle ustanovení § 1968 a násl. o.z., zaplatit k rukám žalobkyně (výrok sub. I). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, podání žaloby).