14 C 13/2023-14 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení dlužného nájemného a nedoplatku z vyúčtování služeb celkem ve výši 21 048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný se ve věci již nevyjádřil. Se zřetelem k prohlášení účastníků řízení podle ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci v další části řízení po jednání dne [datum] z důvodů hospodárnosti bez nařízení jednání a bez dalšího provedení dokazování, když vycházel ze žaloby a z listinných důkazů tak, jak byly soustředěny v souvisejícím spise. Soud má takto za zjištěné, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které žalovaný užíval byt [číslo] v [obec], [adresa]. Podle evidenčních listů a evidence předpisu a plateb měsíční úhrada nájemného činila v září 2019 částku 427 Kč, v období od října 2019 do prosince 2019 částku 853 Kč a v následném období částku 1 277 Kč. Za užívání bytu vznikl žalovanému dluh za nedoplatky září 2019 nedoplatek 427Kč, říjen 2019 nedoplatek 853 Kč, listopad 2019 nedoplatek 853 Kč, prosinec 2019 nedoplatek 69 Kč, leden 2020 nedoplatek 1 277 Kč, Celková výše dlužného nájemného za výše uvedená období tak činí částku 4 756 Kč. Žalovanému vznikl dále dluh na nedoplatcích z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] ve výši 6 268 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 10 024 Kč, který žalobce podrobně specifikoval v žalobě a který žalovaný přes výzvy žalobci nezaplatil. V rámci právní úvahy soud vycházel z ustanovení §§ 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a zejména z ustanovení § 2246 o.z., dále z dopadajících ustanovení zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty a ze smluvního ujednání účastníků. Žalovaný nárok posoudil soud jako důvodný v celém rozsahu a žalobě beze zbytku vyhověl (výrok sub. I.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne 23.11.2010. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaného rozhodnutí vyplývá závěr, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soud důsledně uvedenému, v rámci spravedlivého přístupu, dospěl k závěru, že žalobce je nutné považovat za nezastoupeného účastníka, kterému proto podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu přiznal náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek 1 053 a za hotové výdaje ve výši 300 Kč za sepis žaloby s tím, že předžalobní výzvu zaslal žalobce osobně (výrok sub. II).