15 C 20/2023-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 10 939,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalobce, jakožto dodavatel poslední instance, dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa [adresa žalovaného], s tím, že žalovanému zajistil dodávku elektřiny v režimu dodavatele poslední instance poté, co jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou. 4. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 10 939,64 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. 5. Soud aplikoval ust. § 12 a/2a zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, kdy dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Mezi dodavatelem poslední instance a zákazníkem vzniká právní vztah ex lege, a proto je nejen dodavateli poslední instance zákonem uložena povinnost dodávku elektřiny či plynu zajistit, ale zákonem je i zákazníkovi uložena povinnost za dodávku zaplatit. Povinnost žalovaného vyplývá z ust. § 28 odst. 2 písm. j) energetického zákona, kdy zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 6. Protože dlužná částka nebyla žalovaným do rozhodnutí soudu uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů ode dne následujícího po fakturou stanoveném datu splatnosti. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 939,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.