17 C 150/2023-22 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo] a za odběr plynu v odběrném místě vedeném pod č. EIC: [anonymizováno], nacházející se pod adresou: [adresa žalované]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne [datum] označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu č. [anonymizováno], jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny a plynu, distribuci elektřiny a plynu a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a plynu a související služby. Provedenou dodávku plynu právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval fakturou [číslo] za období [datum] – [datum] s nedoplatkem ve výši 4 373 Kč se splatností ke dne [datum], přičemž na tuto fakturu žalovaná ničeho neuhradila, kdy následně byla k této faktuře po obdržení opravných dat od provozovatele distribuční soustavy vystavena opravná faktura [číslo] za období [datum] – [datum] s nedoplatkem ve výši 508 Kč se splatností ke dni [datum], na niž žalovaná rovněž ničeho neuhradila. Celková spotřeba plynu žalované za období [datum] – [datum] odpovídá součtu těchto faktur. Z těchto faktur však v tomto řízení žalobkyně uplatňuje pouze pohledávku z titulu opravné faktury [číslo]. Žalovaná se opakovaně dostávala do prodlení, když za trvání smluvního vztahu uhradila jedinou zálohu, a to za měsíc září 2018 a to až dne [datum]. Proto byl právní předchůdce žalobkyně nucen žalované v průběhu smluvního vztahu upomínat k úhradě záloh/faktur po splatnosti, kdy takto ji vyzval upomínkami [číslo] přičemž s nimi spojené poplatky ve výši vždy 200 Kč žalované vyúčtoval fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum] a fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum]. Na tuto fakturu žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně byla následně nucena smlouvu ukončit. Pro porušení smlouvy, spočívající konkrétně v neplacení závazků ze strany žalované, si strana sjednaly smluvní poplatek ve výši 6 050 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak tento poplatek vyúčtovala žalované v počtu dvou, tedy ve výši 12 100, fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum], neboť poplatek se váže ke každé jednotlivé odebírané komoditě, resp. odběrnému místu, přičemž žalovaná odebírala dvě komodity – elektřinu a plyn. Ani na tuto fakturu žalované ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu anebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny a plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 a ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a plyn a s tím spojené služby, právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 850 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 008 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.