32 C 103/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, která byla uzavřena žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr částečně čerpala dne , datum, , kdy vyčerpala částku , částka, , nevrátila však ničeho, a dostala se tak do prodlení s úhradou dne , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je specifikováno výše. Žalobkyně alternativně navrhla, pokud by soud neměl za prokázaný její nárok z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, aby jí byla žalovaná částka přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, které prokazatelně peněžní prostředky v příslušné výši došly na bankovní účet v rozhodném období.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav:Odpovědí banky , Banka, ., doručenou soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 22 – 24).Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, – podepsanou elektronicky žalovanou + Ověřením totožnosti prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . měl soud za prokázané, že žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu elektronicky, přičemž její totožnost byla ověřena prostřednictvím jejího bankovního ID. Soud měl dále za prokázané, že na základě uzavřené úvěrové smlouvy byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut úvěr jiný než na bydlení, který bylo možné čerpat až do výše , částka, s tím, že první čerpání bylo sjednáno ve výši , částka, . Úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši dle Sazebníku, dále si žalovaná sjednala doplňkové službu SMS servis za cenu , částka, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána na 1.564,08 %.Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, ze dne , datum, .Metodikou posuzování úvěruschopnosti společností , právnická osoba, . – Obecnými principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele měl soud za prokázaný obsah této metodiky, která je nicméně pouze interním dokumentem žalobkyně.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . – ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně ve své interní listině evidovala o žalované její osobní údaje, jako jména, příjmení, rodné číslo a trvalé bydliště. Dále evidovala o žalované následující informace: žalovaná žije ve tříčlenné domácnosti, kde pouze jeden člen má příjem, tzn. zřejmě žalovaná, u které byl uveden ověřený čistý měsíční příjem , částka, (jakým způsobem byl tento příjem ověřen v listině uvedeno není), za bydlení rodina vynaloží celkem , částka, měsíčně, dalších neuvěřitelných , částka, je vynaloženo na půjčky, respektive jejich splácení. Vypočítané minimální výdaje činily částku , částka, , s rezervou pro výdaje , částka, pak činil disponibilní příjem , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . platnými od , datum, měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Sazebníkem poplatků – platným od , datum, měl soud za prokázanou strukturu dluhu v položce účelně vynaložených nákladů, tedy nákladů za upomínání prostřednictvím SMS zpráv, emailů a telefonátů.Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná se s listinou jakýmkoli způsobem seznámila.Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná obdobný souhlas skutečně udělila, neboť listina neobsahuje žádný projev vůle žalované, který by nasvědčoval tomu, že žalovaná se s listinou skutečně seznámila.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně odeslala prostřednictvím svého zástupce žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v CEO, a tato výzva se tedy prokazatelně dostala do dispozice žalované.Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ která je nicméně pouze interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, čistého, který měl být údajně ověřen, nicméně chybí doklad o tom, jak k tomuto ověření došlo.Listinou nazvanou: „BankID výpis“ měl soud za prokázaný obsah této interní listiny žalobkyně, která nicméně dále pouze prokazuje to, že identita žalované byla před uzavřením smlouvy ověřena prostřednictvím její bankovní identity.4. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena 3 řízení EXE, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovaná zahájena další 2 řízení EXE.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě jejích tvrzení, z nichž si údajně ověřila pouze výši příjmu žalované, konkrétní způsob, jak k tomuto ověření došlo, nicméně prokázán nebyl. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena 3 řízení EXE, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovaná zahájena další 2 řízení EXE. Žalobkyně sice předložila jisté listiny, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, nicméně ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by žalobkyně skutečně řádně úvěruschopnost žalované zjišťovala, protože jinak by jistě učinila dotaz ohledně exekucí vedených proti žalované (nadto v situaci, kdy žalovaná uvedla, že vynaloží měsíčně , částka, na půjčky), a zjistila by tak najisto, že žalovaná úvěruschopná rozhodně nebyla, o čemž svědčí četná exekuční řízení, která byla proti žalované vedena. I pokud by příjmy žalované odpovídaly skutečnosti, žalobkyně si žádným způsobem neověřila tvrzené výdaje žalované, které neodpovídají dalším skutečnostem, zejména tomu, že žije s dalšími dvěma členy rodiny, kteří nepracují, neboť částka , částka, rozhodně nemůže postačit na pokrytí nákladů na bydlení a související služby, a zároveň osobních výdajů žalované a její rodiny na základní potřeby. Zásadním problémem pak zůstává i to, že soud nemá za prokázané, jakým konkrétním způsobem si žalobkyně ověřila tvrzený příjem žalované.6. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích