32 C 124/2023-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od 19. 5. 2023 do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, . se žalovaným dne 6. 3. 2021, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , a to jako neúčelový spotřebitelský úvěr v hotovosti, splatný ve 14 splátkách, poslední splátka byla splatná ke dni 6. 5. 2022. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala se splatností poslední předepsané splátky, tedy dne 6. 5. 2022. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu ve svém podání doručeném soudu dne 3. 10. 2023 (na čl. 24 – 25 spisu) doplnila svá žalobní tvrzení ohledně způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí poskytl sám žalovaný v žádosti o úvěr, tyto informace si následně ověřila v dostupných registrech a z listin, které jí žalovaný předložil. Na základě tohoto posouzení dospěla k závěru, že o bonitě žalovaného nebyly v době uzavření úvěru žádné pochybnosti. Žalobkyně předložila k těmto svým tvrzením také listinné důkazy: mzdový výměr a tři výplatní pásky žalovaného, které budou podrobněji rozebrány v dalších odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 + Přílohy, Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 + Přílohy, Dodatkem č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2022 k uvedené Rámcové smlouvě, Potvrzením o provedení transakce za postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2023, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 + Podacím archem ze dne 10. 2. 2023. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Žádostí o úvěr ze dne 6. 3. 2021, která byla podepsána žalovaným, měl soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní a kontaktní údaje a za účelem posouzení úvěruschopnosti uvedl, že žije v pronajatém bytě, je svobodný, nevyživuje žádné děti, od roku 2016 je zaměstnaný s příjmem , částka, čistého měsíčně, další příjem nemá, výdaje uvedl v částce , částka, měsíčně za bydlení a energie, , částka, za dopravu, jídlo a osobní náklady, částku 2.000 Kč měsíčně vynakládá na splátky úvěrů či zápůjček, použitelný příjem pro splácení úvěru je , částka, .Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 3. 2021 – podepsaná žalovaným + Přílohou č. , hodnota, : Předpis splátek, které byly rovněž řádně podepsány žalovaným, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit ve 14. měsíčních splátkách po , částka, měsíčně, celkově měl žalovaný splatit celkem , částka, , náklady spotřebitelského úvěru činily tedy , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně, přičemž výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 272,44 %. Předpisem splátek měl soud za prokázanou strukturu dluhu a výši jednotlivých splátek, které se žalovaný zavázal splácet.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 3. 2021 – podepsaným žalovaným měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla veškeré zákonem požadované informace o parametrech úvěrové smlouvy, a žalovaný se s těmito informacemi seznámil.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2023 učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím archem ze dne 29. 5. 2023 měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.Mzdovým výměrem žalovaného ze dne 1. 9. 2016 (na čl. 26 spisu) měl soud za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán za hrubou měsíční mzdu ve výši , částka, s nárokem na výplatu variabilních složek mzdy v případě, že budou splněny podmínky pro jejich výplatu.Třemi výplatními páskami za období od listopadu 2020 do ledna 2021 (na čl. 27 – 28 spisu) měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla prokázaný příjem žalovaného ze zaměstnání v měsíci listopadu 2020 ve výši , částka, čistého, v prosinci 2020 ve výši , částka, čistého a v lednu 2021 ve výši , částka, čistého.1. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalovanému byla v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena celkem , hodnota, exekuční řízení, nicméně se jednalo o exekuce, které byly v době uzavření úvěrové smlouvy již skončeny. Po uzavření úvěrové smlouvy byla proti žalovanému zahájena 2 exekučních řízení.2. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyplaceno , částka, , a to v hotovosti při uzavření smlouvy, čímž byl celý úvěr vyčerpán. Soud měl dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně spolehlivě a reálně zjistila příjmy a výdaje žalovaného, a na základě těchto zjištění dospěla k dostatečnému disponibilnímu příjmu, že kterého měl být žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný tedy v době uzavření úvěrové smlouvy skutečně byl úvěruschopný, ve vztahu k výši poskytnutého úvěru. Tomuto závěru neodporují ani dvě exekuční řízení zahájená před uzavřením smlouvy o úvěru, neboť v době jejího uzavření byly již skončeny a nic proto nenasvědčovalo tomu, že žalovaný není úvěruschopný, respektive že nebude poskytnutý úvěr řádně splácet.6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně, z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního polo