32 C 134/2023-44 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 25,26 % ročně z částky , částka, od 24. 3. 2023 do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 24. 3. 2023 do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne 29. 11. 2019, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas je nesplácel v dohodnutých splátkách, splatnost poslední splátky byla stanovena na 22. 1. 2021. Žalovaný na konto této smlouvy uhradil za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne 19. 4. 2023 + Podacím lístek ze dne 19. 4. 2023. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne 13. 10. 2023 (na čl. 25 – 26 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaný prohlásil, resp. potvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě, a že nezamlčel žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to úvěrovou smlouvu, kartu zákazníka a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2019 měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60. týdenních hotovostních splátkách po , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a poplatkem za doplňkové pojištění , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 32,15 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 216,23 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 11. 2019 měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem v pronajatém bytě, má základní nebo žádné vzdělání. Je zaměstnán v hlavním pracovním poměru jako dělník na dobu určitou do 30. 12. 2019, svůj čistý měsíční příjem uvedl částkou , částka, , kromě toho uvedl příjem ve výši , částka, měsíčně jako vedlejší příjem plynoucí ze státní podpory. Příjmy, respektive pracovní poměr žalovaného měl být údajně ověřen pouze telefonicky u uvedeného zaměstnavatele. Celkové výdaje žalovaný uvedl částkou , částka, , konkrétně částku , částka, na bydlení (celkem , částka, , děleno dvěma), částku , částka, na osobní výdaje a , částka, jako výživné. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další jiné závazky z úvěrů či kreditních karet, které by byl povinen splácet (již z tohoto je evidentní, že tvrzení žalovaného obsažená v Kartě zákazníka nebyla prokazatelně žádným způsobem ověřena).Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 29. 11. 2019 měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zařadila žalovaného do tohoto programu na základě úvěrové smlouvy, a také cenu za tuto službu.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 7. 2023 + Podací lístek ze dne 10. 7. 2023 měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 (na čl. 27 – 29) měl soud za prokázaný obsah tohoto rozsudku.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, která si dále žádným způsobem neověřila. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno pět exekučních řízení, dvě další exekuční řízení byla proti žalovanému zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně na výzvu soudu sice doplnila tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, a předložila i výše uvedené důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu, avšak ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného zjišťovala, protože jinak by jistě učinila dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistila by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí četná exekuční řízení, která byla proti žalovanému vedena. Důležité je i to, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčel své dřívější nesplacené závazky, které nebyly pouze splatné, ale i exekučně vymáhané, a zároveň značně podcenil své měsíční výdaje, které neodpovídají poměrům, které žalovaný uvedl – zejména tomu, že žije s partnerkou a jedním nezletilým dítětem v pronajatém bytě a měsíční osobní výdaje celé domácnosti (na jídlo, léky, oblečení a podobně) činní pouze , částka, . Své příjmy žalovaný žádným způsobem nedokázal, a karta byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet.7. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností toh