32 C 160/2022-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 52.362,62 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 14.603,60 Kč, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 11,75 % ročně z částky 50.642,62 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.296 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50.642,62 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o osobní kreditní kartě k účtu č. [bankovní účet]“, kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 50.000 Kč (kontokorentní úvěr). Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil dohodnutým způsobem, žalobce proto využil svého práva, odstoupil od smlouvy, úvěr zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Po zesplatnění úvěru žalovaný na konto smlouvy neuhradil ničeho. Dlužná částka 52.362,62 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 50.642,62 Kč a poplatky 1.700 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše. 2. Žalovaný dle výpisu z Centrální evidence obyvatel ukončil k [datum] v České republice trvalý pobyt. Jelikož soudu se nepodařilo žádným způsobem zjistit současný pobyt žalovaného, byl žalovanému usnesením ze dne 22. 9. 2022, č. j. 32 C 160/2022-23 ustanoven opatrovník z řad advokátů, [titul]. [jméno] [příjmení]. 3. Opatrovnice žalovaného se ve věci vyjádřila do protokolu při jednání soudu dne [datum] tak, že rozhodnutí ponechala na úvaze soudu na základě provedení listinných důkazů. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o osobní kreditní kartě [číslo] ze dne [datum], podepsanou žalobcem i žalovaným, měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena tato smlouva o kontokorentním úvěru, pod výše uvedeným označením, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání prostřednictvím kreditní karty, přičemž úvěrový limit byl sjednán ve výši 50.000 Kč. Výše úroků z úvěru byla sjednána odkazem na listinu Oznámení o úrokových sazbách, RPSN činila 27,1 %. Vyčerpanou jistinu úvěru měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo] vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kartě, kterým měla banka žalovaného informovat o výši měsíční splátky vyčerpané jistiny úvěru a o výši splatných úroků, přičemž minimální výše měsíční splátky plus se splatnými úroky byla 100 Kč, pokud vyčerpaná jistina úvěru spolu se splatnými úroky není nižší než tato částka. Splátky měly být hrazeny počínaje dnem čerpání úvěru, a to včetně úroků z vyčerpané jistiny. Úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru, splatných úroků a poplatků souvisejících s čerpáním měla banka provádět převodem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bez dalšího souhlasu žalovaného. Žalovaný se zavázal zajistit, aby poslední den příslušného kalendářního měsíce na jeho běžném účtu byly prostředky odpovídající výši splatné části vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků. Dále touto smlouvou měl soud za prokázané, že práva a povinnosti smluvních stran se řídí i Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], Podmínkami ke služebním a korporátním kreditním kartám [právnická osoba], Oznámením o provádění platebního styku, Pravidly časového pořadí úhrady pohledávek a Oznámením o úrokových sazbách a Sazebníku poplatků a rovněž fakt, že tyto listiny jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. To mimo jiné znamená, že pokud žalobce žalovanému vyúčtoval poplatky v celkové výši 1.700 Kč, bylo to zcela po právu. Standartními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému před uzavřením smlouvy o úvěru veškeré zákonem požadované informace, podpisem žalovaného na této listině měl soud za prokázané, že žalovaný se s těmito informacemi před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně seznámil. Historickým výpisem z úvěrového účtu žalovaného ze dne [datum] a Výpisem z účtu ke kreditní kartě měl soud za prokázanou celkovou dlužnou částku, a dále měl soud za prokázanou strukturu a výši dluhu tak, jak je uvedeno v 1. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Všeobecnými obchodními podmínkami, [právnická osoba] o úrokových sazbách, Sazebníkem poplatků [právnická osoba] a Podmínkami k osobním kreditním kartám měl soud za prokázaná znění těchto listin. Oznámením/Výzvou k zaplacení ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před odstoupením od smlouvy upozornil žalovaného na jeho prodlení a vyzval jej k řádnému splácení úvěru. Odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] + Fotokopií dodejky od doporučené zásilky s tím, že zásilka nebyla vyzvednuta v úložní době a vrátila se právnímu předchůdci žalobce měl soud za prokázané, že žalobce vůči žalovanému řádně odstoupil a dluh z titulu smlouvy o úvěru zesplatnil, nicméně odstoupení od smlouvy se žalovanému nepodařilo doručit, neboť bylo doručováno na adresu jeho trvalého pobytu v České republice, který byl v té době již několik let ukončen. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně žalovanému zaslal předžalobní upomínku a rovněž fakt, že tato předžalobní upomínka se žalovanému dostala do dispozice. Seznamem exekucí měl soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebylo proti žalovanému vedeno žádné exekuční řízení, dvě exekuční řízení byla proti žalovanému zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. Z výpisu řízení E soud dále zjistil, že proti žalovanému nebylo nikdy vedeno žádné řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. Oboustrannou fotokopií OP žalovaného měl soud za prokázané, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně ověřil totožnost žalovaného. Žádostí o osobní kreditní kartu registrační [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný [datum] žalobce o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50.000 Kč, přičemž ke svým poměrům uvedl, že je [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání s [anonymizováno], má čistý měsíční příjem ve výši [částka], nemá žádné dluhy vůči státu, SJM má vypořádáno, měsíčně hradí nájemné [částka], výživné [částka], ostatní výdaje činní částku [částka]. Na pohledávkách z předchozích úvěrů, půjček či zápůjček dluží částku v celkové výši [částka], nemá žádné děti. <b>Těmito důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 5. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výši 50.000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobci vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným. 6. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný je