32 C 166/2023-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 25,14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný na konto této smlouvy uhradil za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a dlužnými úhradami za služby , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 25 – 26 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaný prohlásil, resp. potvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě, a že nezamlčel žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to úvěrovou smlouvu, kartu zákazníka a rozsudek Krajského soudu v , soud, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60. týdenních hotovostních splátkách po , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 32,15 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 206,15 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije sám jako nájemník, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, je svobodný a má učňovské vzdělání. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnaný jako zámečník s čistým měsíčním příjmem , částka, , jiný příjem neuvedl (toto tvrzení žalovaného bylo údajně ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, toto nicméně není žádnými listinami prokázáno). Své měsíční výdaje žalovaný uvedl částkou , částka, měsíčně, sestávající z výdajů na bydlení , částka, , osobních výdajů , částka, a splátkami předchozích úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně. Vyjma tohoto úvěru žalovaný neuvedl žádné jiné závazky, které by byl povinen splácet.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, neměl však za prokázané, zda se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť byla odeslána na adresu, která byla evidována jako adresa trvalého pobytu žalovaného posledně v roce 2006.Rozsudkem KS v , soud, čj. , spisová značka, ze dne , datum, (na čl. 27 – 29) měl soud za prokázaný obsah tohoto rozsudku.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, která si dále žádným způsobem neověřila. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 11 řízení EXE a 5 řízení E, 3 další exekuční řízení byla proti žalovanému zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně na výzvu soudu sice doplnila tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, a předložila i výše uvedené důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu, avšak ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného zjišťovala, protože jinak by jistě učinila dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistila by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí četná exekuční řízení, která byla proti žalovanému vedena. Důležité je i to, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčel své dřívější nesplacené závazky, které nebyly pouze splatné, ale i exekučně vymáhané, a zároveň značně podcenil své měsíční výdaje, které neodpovídají poměrům, které žalovaný uvedl – zejména tomu, že žije sám v pronajatém bytě, čemuž rozhodně neodpovídají měsíční náklady na bydlení ve výši pouhých , částka, . Své tvrzené příjmy žalovaný žádným způsobem nedokázal, a karta byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet.7. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele sp