32 C 180/2023-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru“ č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr až do částky sjednaného úvěrového limitu, a žalovaná úvěr vrátí spolu s poplatkem za jeho poskytnutí. Žalovaná vyčerpala částku v celkové výši , částka, , uhradila však pouze , částka, , kterou žalobkyně poměrně započetla na smluvní pokutu, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky a jistinu, a to v uvedeném pořadí. Jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách a dostala se do prodlení, nastala dle úvěrové smlouvy automatická splatnost dlužné částky k , datum, . Z čeho konkrétně byla tvořena dlužná částka ve výši , částka, , nebylo v žalobě specifikováno. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky ve výši a za období, jak je specifikováno výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení, a to podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 37 – 38 spisu). Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka ve výši , částka, je tvořena mimo jiné smluvní pokutou , částka, , úrokem z úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, (tj. na jistině žalobkyně zřejmě požadovala částku , částka, ). Žalobkyně dále, pro případ, že by žalobě nemohlo být vyhověno z titulu smlouvy o úvěru, navrhla alternativně vyhovět z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , jméno FO, a. s., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 27) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platby od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, , , právnická osoba, Kč dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, (na čl. 28 – 31).Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že úvěrovou smlouvu v tomto znění skutečně uzavřela se žalobkyní žalovaná, neboť předložené vyhotovení smlouvy není žalovanou podepsáno, a soud tak neměl za prokázané, že žalovaná toto právní jednání skutečně učinila.Poslední stranou smlouvy – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná podepsala dne , datum, dokument, jehož poslední strana je shodná s výše uvedenou smlouvou o úvěru. Z této listiny nicméně není patrný obsah předchozích stran tohoto dokumentu, tj. zda se jedná o tutéž úvěrovou smlouvu, která byla soudu předložena jako kompletní, bez podpisu žalované. Z toho je zřejmé, že soud nemohl učinit jednoznačný závěr o tom, zda toto právní jednání – uzavření úvěrové smlouvy, která je titulem žalobního nároku, žalovaná skutečně učinila, a zda jej případně učinila v podobě, jak je žalobkyní tvrzeno.Výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázané platby od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, , , právnická osoba, Kč dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, ., adresa, výpisů k revolvingovému úvěru č. , hodnota, , které jsou interními listinami žalobkyně, měl soud za prokázaný obsah těchto výpisů, nicméně z nich neshledal nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.Dvěma oboustrannými fotokopiemi OP žalované s různými daty vydání a adresami trvalého pobytu měl soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici fotokopie dvou občanských průkazů žalované, kdy tyto se lišily pouze adresou trvalého pobytu žalované.Výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou učiněnou zástupcem žalobkyně ze dne , datum, + Podacím archem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy měl za prokázané, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky, údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru, a že žalovaná vrátila pouze poměrnou část těchto prostředků. Soud nicméně nemá za bezpečně prokázané, že skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, neboť mu byla předložena pouze zadní strana smlouvy, která je podepsána žalovanou, a tato listina nemůže prokázat, že tato podepsaná zadní strana je zadní stranou stejné smlouvy, jaká byla soudu předložena žalobkyní. Dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zcela rezignovala na zjištění základních informací o žalované, tyto si zřejmě nezjišťovala ani sama, případně toto neprokázala. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné řízení EXE a E, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno 6 řízení EXE, je tedy zřejmé, že žalovaná měla v době před uzavřením smlouvy o úvěru i jiné závazky, které musela splácet, a bylo proto na místě si úvěruschopnost žalované důkladněji prověřit. Obecná prohlášení, která jsou v těchto případech obsažena přímo ve smlouvě o úvěru, soud nepovažuje za prověření úvěruschopnosti úvěrovaného. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, , byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, , a to několika převody na tento účet v období od , datum, až , datum, , a to údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvu o úvěru v konkrétním znění, které bylo soudu předloženo, uzavřela se žalobkyní skutečně žalovaná, jak bylo podrobněji zdůvodněno v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. , č. účtu, v období od , datum, až , datum, , jak soudu na dotaz sdělila , jméno FO, a. s. ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne , datum, (na čl. 27 – 31 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši , částka, , ke které dospěl tak, že od částky, která byla žalované prokazatelně vyplacena, tj. , částka, , odečetl žalovanou uhrazenou částku , částka, (zde vzal soud za svá tvrzení žalobkyně, kterým odpovídaly i provedené listinné důkazy). Z přiznané části jistiny soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení žalované, tj. od , datum, . , adresa, .762 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, i pokud by bylo prokázáno řádně uzavření úvěrové smlouvy, rozhodnutí by se nelišilo, neboť žalobkyně žádným způsobem neprověřila úvěruschopnost žalované, což je důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem.7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýše