32 C 29/2023-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 31.500 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 2.580,04 Kč, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,05 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 418,48 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.500 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] na základě které žalobce poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč, a to převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel, žalobce proto využil svého práva, pohledávku ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Po zesplatnění pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka 31.500 Kč je tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou úvěru 30.000 Kč a poplatky 1.500 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného ve svém podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 17 – 19 spisu), kdy uvedl, že při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná a z dotazů v řadě registrů dlužníků, zároveň měl žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici výpis z jeho běžného účtu, kterým ověřil tvrzené příjmy žalovaného. Žalobce proto po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěl k závěru, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopný. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – uzavřená v elektronickém bankovnictví měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uvedeného dne uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 36 měsíčních splátkách po 1.070 Kč, první splátka měla být zaplacena dne [datum], poslední dne [datum]. Úroky z úvěru byly sjednány ve výši 16,90 % ročně, roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 18,34 % Smlouva o úvěru byla podepsána v internetovém bankovnictví, které měl žalovaný zřízeno v rámci svého běžného bankovního účtu, soud proto neměl pochybnost o tom, že smlouvu o úvěru s žalobcem uzavřel skutečně žalovaný. Žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný požádal prostřednictvím svého internetového bankovnictví dne [datum] o poskytnutí úvěru s parametry, které odpovídají parametrům výše uvedené smlouvy o úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 21.420 Kč, pravidelné měsíční výdaje pak uvedl v částce 12.000 Kč, dále uvedl, že nesplácí žádné úvěru z kreditních karet či kontokorentů. Dvěma záznamy o podpisu klienta ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný osobně prostřednictvím svého internetového bankovnictví podepsal žádost o poskytnutí úvěru i smlouvu o úvěru. Obchodními podmínkami pro ČSOB Spotřebitelské úvěry měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Informacemi z Credit Bureau – CBCB Informace + dokumentem Data o žádosti měl soud za prokázané, že žalobce řádně v rámci schvalování úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Výpisem z účtu ze dne [datum] měl soud za prokázané čerpání úvěru ve výši 30.000 Kč dne [datum], a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Historickým výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázaný průběh čerpání a splácení, respektive nesplácení úvěru žalovaným, stejně tak jako strukturu a výši dluhu. Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané, že k čerpání úvěru ve výši 30.000 Kč došlo dne [datum]. První upomínkou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný byl ke dni [datum] v prodlení s úhradou částky 1.071,17 Kč, neboť na jeho účtu nebyl dostatečný zůstatek k tomu, aby mohla být uhrazena měsíční splátka úvěru. První výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum], Druhou opakovanou výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] a Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] + Dodejkou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před zesplatněním úvěru třikrát vyzval žalovaného k řádnému splácení úvěru, přičemž minimálně poslední výzva se prokazatelně dostala do dispozice žalovaného. Předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru měl soud za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl veškeré zákonem předpokládané informace o parametrech úvěru spolu s vysvětlením těchto předsmluvních informací, a že žalovaný se s těmito informacemi seznámil. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] + Dodejkou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému, že přistoupil k zesplatnění úvěru, přičemž toto oznámení se prokazatelně dostalo do dispozice žalovaného. Předžalobní výzvou k okamžitému zaplacení dluhu se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] učiněná zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť byla doručena na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v CEO. Usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] měl soud za prokázaný obsah tohoto usnesení. <b>Těmito důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 5. Soud zjistil, že proti žalovanému nebyla nikdy vedena žádná exekuční řízení, ani žádná řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Tvrzení žalobce byla výše popsanými listinnými důkazy v řízení zcela prokázána, a proto soud ohledně závěru o skutkovém stavu na tvrzení žalobce, která byla podrobně popsána v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, plně odkazuje. 6. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobci vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným. Ohledně úroků z úvěru soud aplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od 1. 11. 2016, v platném znění, podle kterého platí, že:„ U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“ 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl sou