32 C 35/2023-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.435 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11.435 Kč od [datum] do [datum], dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.435 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku 3.045 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ [číslo] která byla uzavřena žalobkyní a žalovanou dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše 9.000 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela, za dobu trvání smlouvy neuhradila na svůj závazek ničeho. Dlužná částka ve výši 11.435 Kč byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru 9.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2.160 Kč, poplatkem za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč a poplatkem za službu„ Presto“ 165 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů 3.045 Kč (za 28 SMS zpráv, 29 e-mailů a 11 telefonátů), smluvního úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 28) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byla ze strany žalobkyně poukázána platba ve výši 9.000 Kč dne [datum] (na čl. 29). Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 25) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že z tohoto bankovního účtu žalované byla žalobkyni poukázána verifikační platby ve výši 1 Kč dne [datum] (na čl. 26). Soud zde poznamenává, že se jedná o jiné číslo účtu, než kam byly poskytnut úvěr, a že tato verifikační platba proběhla [datum], tzn. tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] – podepsanou elektronicky žalovanou + Listinou nazvanou:„ Autorizace ověření totožnosti“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu elektronicky, přičemž svou totožnost ověřila zasláním autorizační platby ze svého bankovního účtu prostřednictvím svého internetového bankovnictví (viz rovněž doplnění žalobních tvrzení doručené soudu dne [datum] na čl. 36 spisu). Soud měl dále za prokázané, že na základě uzavřené úvěrové smlouvy byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut úvěr v celkové výši 9.000 Kč, který mohl být postupně čerpán minimální částkou 1.000 Kč, a který měl být splacen nejpozději do [datum]. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 2.160 Kč, dále si žalovaná sjednala doplňkové služby„ Klidné spaní“ a„ Presto“ za celkovou cenu 275 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána na 1. 269,72 %. Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázané, že ze strany žalobkyně byla žalované vyplacena částka ve výši 9.000 Kč ze dne [datum], čímž byl celý úvěr vyčerpán. Metodikou posuzování úvěruschopnosti společností [právnická osoba] – Obecnými principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele měl soud za prokázaný obsah této metodiky, která je nicméně pouze interním dokumentem žalobkyně. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že v rámci ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z informací, které jí byly poskytnuty žalovanou, která uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši [částka], své výdaje uvedla částkou [částka] měsíčně, dále uvedla, že žije v domácnosti společně s jednou další osobou, která má vlastní příjem. Žalobkyně si poskytnuté informace ověřila a došla k závěru, že skutečný čistý měsíční příjem žalované je [částka], a po ponechání rezervy pro výdaje [částka] dospěla žalobkyně k disponibilnímu příjmu žalované ve výši [částka] měsíčně. Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] platnými od [datum] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Sazebníkem poplatků – platným od [datum] měl soud za prokázanou strukturu dluhu v položce účelně vynaložených nákladů, tedy nákladů za upomínání prostřednictvím SMS zpráv, emailů a telefonátů. Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané, že tato listina obsahuje veškeré zákonné informace o spotřebitelském úvěru, nicméně neměl za prokázané, že se tyto informace dostaly do dispozice žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, neboť tato listina neobsahuje podpis žalované, ani jiný projev její vůle. Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázané znění tohoto dokumentu, neměl však za prokázané, že se s ním žalovaná seznámila. Oboustrannou fotokopií OP žalované měl soud za prokázané, že žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého platného občanského průkazu. Listinou nazvanou:„ Identifikované příjmy“, která je nicméně pouze interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z měsíčního příjmu žalované ve výši 9.199 Kč čistého, který měl být údajně ověřen, nicméně chybí doklad o tom, jak k tomuto ověření došlo. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně odeslala prostřednictvím svého zástupce žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v CEO, a tato výzva se tedy prokazatelně dostala do dispozice žalované. 4. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná řízení EXE ani žádná řízení E, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovaná zahájena dvě řízení EXE. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně. Bylo prokázáno, že žalované bylo ze strany žalobkyně vyplaceno 9.000 Kč, a to převodem na bankovní účet, který byl sice odlišný od bankovního účtu, ze kterého byla žalovanou provedena verifikační platby k ověření své totožnosti, nicméně i tento účet byl veden na jména žalované. Tím byl celý úvěr vyčerpán. Soud měl dále za prokázané, že žalobkyně spolehlivě a reálně zjistila příjmy a výdaje žalované, a na základě těchto zjištění dospěla k dostatečnému disponibilnímu příjmu, že kterého měla být žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně evidentně bez dalšího neuvěřila žalované její tvrzení o výši čistého měsíčního příjmu a toto tvrzení si dále ověřila, přičemž dospěla k příjmu podstatně nižšímu. Ze skutkových zjištění dle názoru soudu nic nenasvědčuje tomu, že žalovaná by v době uzavření úvěrové smlouvy nebyla úvěruschopná ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť v době před uzavřením úvěrové smlouvy proti ní nebyla vedena žádná exekuční řízení a měla dostatečný disponibilní příjem, ze kterého by měla být schopna takto nízký úvěr splácet. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila náklady, které jsou v žalobě vyčísleny, na vymáhání pohledávky, přičemž tyto náklady byly účtovány dle příslušného Sazebníku. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 9.000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácela. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku poskytnout žalované úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná svému závazku poskytnutý úvěr žalobkyně vrátit řádně a včas nedostála. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným. 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust.