32 C 61/2023-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.500 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou údajně uzavřela žalobkyně se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutých splátkách, byť k tomu byl žalobkyní opakovaně vyzván, za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. [příjmení] ve výši 53.500 Kč je dle žaloby tvořena jistinou úvěru 30.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 21.000 Kč a jednorázovou sankcí za prodlení s úhradou pěti splátek ve výši 2.500 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení z žalované částky v zákonné výši. Pro případ, že by žalobě nebylo možné vyhovět z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. V následujícím odstavci popsaný skutkový stav měl soud za prokázaný následujícími listinnými důkazy: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že ve prospěch tohoto účtu byla z účtu žalobkyně poukázána platba ve výši 30.000 Kč dne [datum] (na čl. 23). Smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsaná žalovaným měl soud za prokázaný obsah této listiny, ale nikoliv to, že žalovaný smlouvu o úvěru v tomto znění se žalobkyní skutečně uzavřel, jak bude vyloženo podrobně v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku, a to zejména vzhledem k absenci vlastnoručního podpisu žalovaného, či jakéhokoli jiného projevu vůle žalovaného, na této listině. Potvrzením o provedené platbě ve výši 30.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázané, že uvedenou částku žalobkyně odeslala uvedený den na účet, který patřil prokazatelně žalovanému, jak vyplývá ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], jehož obsah byl podrobněji popsán výše. Článkem z novin ze dne [datum] měl soud za prokázané, že úvěry [anonymizována dvě slova] odkoupila [ulice] [anonymizováno], což nicméně není pro rozhodovanou věc podstatné. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu (předžalobní upomínka), rovněž měl soud za prokázané, že tato předžalobní upomínka byla odeslána dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], která byla nicméně adresou trvalého pobytu žalovaného evidována pouze do [datum], od té doby je jako adresa trvalého pobytu žalovaného evidována adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku, která je adresou úřadu. Soud nicméně dospěl k závěru, že zástupce žalobkyně odeslal předžalobní výzvu řádně, a to na jemu poslední známou adresu žalovaného, která je uvedena také na smlouvě o úvěru, a která ještě před pár měsíci byla skutečně evidovanou adresou trvalého pobytu žalovaného. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 30.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 30.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu ze dne [datum] (na čl. 23 – 24 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 30.000 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 30.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení. Částku 30.000 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy. Soud zamítl konkrétně tyto nároky žalobkyně: poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21.000 Kč a dále jednorázovou sankci za prodlení se splátkami ve výši 2.500 Kč. 5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 7. Na smluvní pokutu, v tomto případě nazvanou jako„ jednorázová sankce“ soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobkyni nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (do dne vyhlášení rozsudku celkem 61.921,80 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (do dne vyhlášení rozsudku celkem 34.722,50 Kč. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 56,07 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného tak činil 43,93 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 12,14 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 15.062 Kč, tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.828,62 Kč. Celkové, tedy ještě poměrně nesnížené náklady, byly tvořeny následující položkami: zapla