48 C 132/2023-28 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 68 720 Kč s úroky z prodlení, částky 29 002 Kč a úroků z částky 59 255,96 Kč uvedené podrobně ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 67 322,49 Kč (59 255,96 Kč původní dlužné jistiny a 8 066,53 Kč přirostlého úroku), smluvní pokuta 998 Kč (2x po 499 Kč za prodlení u 3. a 4. splátky), náklady 400 Kč (2x po 200 Kč za prodlení delší 15 dnů), smluvní pokuta za prodlení 29 002 Kč (0,1% denně za každý den prodlení z nové jistiny za dobu od [datum] do vyhotovení žaloby), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila. Úvěruschopnost žalované byla posuzována. 2. Žalobkyně před zahájením jednání vzala žalobu částečně zpět v rozsahu jistiny 4 389 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 389 Kč od [datum] do zaplacení, částky 1 891 Kč a úroku ve výši 29,82 % ročně z částky 59 255,96 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaného částkou 1 136,97 Kč, to vše s ohledem na ponížení požadovaného úroku na 25% ročně. Soud proto řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalované. 3. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 6. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum], předmětem byl úvěr na 60 000 Kč. 7. S ohledem na níže uvedený právní závěr soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí z následujících důkazních prostředků: Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] Dopis ze dne [datum], Dodejka ze dne [datum] žalované, Dopis ze dne [datum], Předsmluvní formulář, Dopis ze dne [datum], Prohlášení klienta, Kopie OP žalované, Výpis ze seznamu ČNB, Podací arch ze dne [datum], Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru, Podpis na dálku. 8. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou žalované. 9. Klientská karta prokazuje, že žalovaná uhradila dvě splátky po 3 105 Kč. 10. Výpis z účtu žalované prokazuje, že jí byla dne [datum] připsána na účet částka 24 901 Kč od [právnická osoba], dne [datum] jí byla připsána na účet částka 27 823 Kč od [právnická osoba] 11. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaná uvedla příjem 24 000 Kč ze zaměstnání, výdaje životní minimum 3 800 Kč, splátky 1 702 Kč, bydlení (nájem a inkaso) 2 603 Kč, celkem výdaje 8 165 Kč. Je rozvedená, zaměstnaná u [právnická osoba] na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, žije sama, má maturitu, bydlí ve státním/obecním. 12. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalované byla na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 60 000 Kč dne [datum] s VS číslem smlouvy o úvěru. 13. [příjmení] [příjmení] prokazuje, že o žalované nemá žádné informace. 14. Výpis NRKI prokazuje, že žalovaná má CBS Skóre 347. 15. Soud z interní evidence zjistil, že vůči žalované byly před uzavřením smlouvy v roce 2021 zahájeny dvě exekuční řízení a v roce 2020 jedno exekuční řízení. Je pravdou, že všechna exekuční řízení byla pro malé částky, avšak v exekučních spisech není oznámení exekutora o jejích vymožení. 16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalované byla vyplacena na její účet částka 60 000 Kč. Byly zjištěny a o ověřeny příjmy žalované z pracovního poměru, její výdaje byly pouze tvrzeny. [příjmení] a NRKI v podstatě k žalované nic neprokázaly, neobsahují ani splátky, které sama žalovaná uvedla v Hodnocení klienta. Žalovaná uhradila 2x 3 105 Kč. 17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 18. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 23. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 24. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 25. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.