50 C 116/2023-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou, podanou k soudu 13. 6. 2023, domáhala zaplacení 36 872 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným 10. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 827 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s placením s účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dále z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné pro rozhodnutí ve věci. Před jednáním, dne 6. 9. 2023, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 20 000 Kč s odůvodněním, že jí tato částka byla přiznána v rámci trestního řízení vedeném proti žalovanému. Při jednání vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 914 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 29. 5. 2021 do zaplacení, co do částky 1 405,50 Kč a co do úroku 84,95 % ročně z 20 000 Kč od 29. 5. 2021 do 21. 6. 2021 ve výši 1 070,49 Kč. Soud proto v této části řízení zastavil, tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku (výrok I). 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 10. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 827 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s placením si účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. 5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného, předložil žalovaný žalobkyni výpis z jeho bankovního účtu, kde jako pravidelný měsíční příjem byl uveden příjem od společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dále zde jako příjem byly uvedeny platby od jiné úvěrové společnosti. Ve výpisu z bankovního účtu nebyly uvedeny žádné výdaje. 6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. 7. Z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovaný byl odsouzen za spáchání přečinu úvěrového podvodu. Žalobkyni jako poškozené byl přiznán nárok na náhradu škody ve výši 20 000 Kč Trestní příkaz nabyl právní moci 20. 4. 2022. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 10. 2. 2021, [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného využila žalobkyně údaje uvedené ve výpisu z bankovního účtu žalovaného. Na bankovním účtu žalovaného jsou uvedeny pouze jeho příjmy. Údaje o výši výdajů žalovaného na výpisu z bankovního účtu chybí. Z jiných zdrojů žalobkyně výši výdajů žalovaného neověřovala. Žalovaný po uzavření smlouvy o úvěru žalobkyni ničeho nezaplatil. Dne 20. 4. 2022 byl žalobkyni proti žalovanému trestním příkazem pravomocně přiznán nárok na zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. V souzené věci žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného, pokud však jde o výdaje žalovaného, spokojila se žalobkyně s pouhým tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů, aniž by tento údaj ověřovala z relevantních zdrojů. Tím, že se žalovaná spokojila s prostým tvrzením žalovaného o výši jeho výdajů, aniž by tento údaj jakkoliv ověřila, porušila svou zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)). Soud proto žalobu, v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, zamítl, jelikož veškeré žalobou uplatněné nároky vycházejí ze smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou (výrok II). 15. O náhradě nákladů řízení, které bylo zastaveno, rozhodl soud podle § 146 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že žalobkyni, která zavinila zastavení řízení, neuložil povinnost nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně podala žalobu dne 13. 6. 2023, přestože jí byla částka 20 000 Kč pravomocně přiznána již dne 20. 4. 2022. Žalobkyně tak žalobu byla nucena vzít zpět z důvodu, že žalobou uplatnila již jednou pravomocně přiznaný nárok. Pokud by žalobu zpět nevzala, žaloba by v této části byla zamítnuta. V případě zbývající části žaloby, kterou vzala žalobkyně zpět, soud opětovně dospěl k závěru, že zastavení řízení zavinila žalobkyně, která vzala žalobu zpět, aniž by ke zpětvzetí byla donucena chováním žalovaného (např. částečným uspokojením nároku žalobkyně). O náhradě nákladů řízení, o kterém bylo meritorně rozhodnuto, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému, který byl ve věci 100 % úspěšný, nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč. Řízení o nákladech řízení se řídi principem poměrného úspěch ve věci účastníků. Žalobkyně požadovala zaplacení 3 956 Kč s přísluše