50 C 125/2023-33 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne 11. 3. 2023, domáhala zaplacení částky 151 500 Kč se smluvním úrokem a úrokem z prodlení z dlužných částek. Žalobkyně uvedla, že žalovaný s ní uzavřel dne 28. 7. 2014 smlouvu o vedení běžného účtu a následně dne 6. 5. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo], na základě kterých poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet automaticky nejpozději do šesti měsíců od čerpání úvěru. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění dopisem ze dne 31. 7. 2022. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 150 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 23 313,99 Kč (za dobu od 27. 2. 2022 do 11. 2. 2023 ve výši 8,05 %), úrokem z prodlení ve výši 6 745,35 Kč (za dobu od 16. 3. 2022 do 11. 2. 2023) a nesplacenými poplatky ve výši 1 500 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z žádosti o založení osobního účtu ze dne 28. 7. 2014, soud zjistil, že mezi účastníky byl uzavřen smluvní vztah, na jehož základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného vést osobní účet. Ze Smlouvy o kontokorentu ze dne 26. 2. 2019 č. podepsané el. žádosti 1: [číslo], soud zjistil, že dne 6. 5. 2020 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 150 000 Kč úročený pohyblivou úrokovou sazbou, ke dni uzavření smlouvy ve výši 17,90%. V článku V. je dohodnut způsob splácení tak, že žalovaný je povinen splatit poskytnutý úvěr včetně splatných úroků a dalšího příslušenství do šesti měsíců. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru, využila žalobkyně své právo a poskytnutý úvěr zesplatnila dopisem ze dne 31. 7. 2022. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal v částce 150 000 Kč a že úvěr řádně nesplácel. Z tzv. historie úvěru soud zjistil, že výše dlužné jistiny ke dni 25. 7. 2020 činila 150 000 Kč na jistině. Z předsmluvní dokumentace soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o kontokorentu vylustrovala žalovaného v dostupných bankovních i nebankovních registrech, jako jsou CBCB, SOLUS, CRÚ s negativním výsledkem ohledně prodlení se splácením. Z oznámení žalobkyně ze dne 31. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně ke dni 29. 7. 2022 využila své oprávnění z uzavřené smlouvy o úvěru a prohlásila úvěr za splatný. Doručení odstoupení do dispoziční sféry žalovaného vyplývá z dodejky ze dne 1. 8. 2022. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky dopisy ze dne 9. 5. 2022, dalšími třemi nedatovanými výzvami a naposledy předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2023 s dodejkou ze dne 23. 2. 2023. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované straně úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazek ze strany žalobkyně, poskytnout žalovanému úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Byly provedeny lustrace v bankovních i nebankovních registrech s výsledkem, že žalovaný není v prodlení se splácením poskytnutých úvěrů. Z pohybu na běžném účtu, který pro žalovaného vedla, zjistila, že tento má dostatek volných prostředků na splácení poskytnutého úvěru. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný neměl evidovánu žádnou aktivní exekuci před uzavřením úvěrové smlouvy. S ohledem na shora uvedení soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 868,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 060 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 151 500 Kč sestávající z částky 7 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 3 590 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá předžalobní výzva k zaplacení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 850 Kč ve výši 3 958,50 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ustanovením §160 o.s.ř.