50 C 143/2022-31 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 866,46 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, kterou byla [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení]“) a žalovaná uzavřely dne 9. 6. 2011, Smlouvu o bankovních produktech a službách a Dispozice k této smlouvě (dále jen„ Smlouva“) k běžnému účtu, kterou se [příjmení] zavázala vést pro žalovanou běžný účet spolu s ujednáním o zřízení možnosti kontokorentního úvěru [anonymizováno] s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala udržovat na účtu minimální zůstatek. Ke dni 3. 8. 2020 vykazoval zůstatek na účtu žalované dluh ve výši 8 066,46 Kč. V souladu se smluvními podmínkami, převedla dlužný zůstatek na speciálně zřízený úvěrový účet a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila a pohledávka je ve výši 8 066,46 Kč na jistině, 1 800 Kč na poplatcích, kapitalizovaném úroku z prodlení 487,76 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy ze dne 9. 6. 2011, s dodatkem ze dne 19. 11. 2019, soud zjistil, že Banka se zavázala žalované poskytnout bankovní služby, vedení běžného účtu, jakož kontokorentní úvěr s povoleným limitem čerpání do výše 5 000 Kč. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 21,99 % ročně, v případě nepovoleného debetu pak 29 % ročně. Výše splácení povoleného debetu nebyla ve Smlouvě dohodnuta. Z přehledu platební historie vyplývá, že Banka poskytla žalované úvěr v celkové výši 8 066 Kč, žalovaná uhradila 0 Kč. Z předloženého Sazebníku Banky byla doložena výše požadovaných poplatků po žalované. Z dopisu ze dne 9. 12. 2020 označeného jako oznámení o vyčíslení dluhu, soud zjistil, že tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, která tehdy činila 9 866,46 Kč. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 4. 2022 (doložené včetně dokladu o doručení) vyplývá, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení před podáním žaloby. Z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 s přiloženým seznamem převáděných pohledávek, soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Podle § 3028 odst.3. zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy, tedy v posuzovaném případě zák.č.40/1964 Sb., Občanským zákoníkem (dále jen„ obč. z.“) a zák.č. 513/1991 Sb., Obchodním zákoníkem (dále jen„ obch.z.“). Podle § 497 obch.z. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 obch.z. je dlužník povinen od poskytnutí peněžních prostředku platit úroky ve sjednané výši. Podle § 506 obch.z. je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud je dlužník v prodlení s placením dvou nebo více splátek. Podle § 365 obch.z. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby, než poskytne řádné plnění nebo závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 obch.z. je-li dlužník v prodlení se splacením peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené části úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 262 odst. 4 obch.z. ve vztazích podřízených obchodnímu zákoníku, pokud je jednou ze stran nepodnikatel, uplatní se její odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle předpisů občanského zákoníku. Podle § 517 odst. 2. obč.z. je- li dlužník v prodlení s plnění peněžitého závazku, má věřitel právo požadovat vedle jistiny i úrok z prodlení ve výši stanovené zvláštním předpisem, kterým je v posuzovaném případě nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“) U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 168 odst.1 z.s.ú.) dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. V posuzovaném případě, bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy v roce 2011, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaná řádně nesplácela poskytnutý kontokorentní úvěr, dostala se do prodlení a Banka využila svého práva požadovat splacení celé zbývající dlužné částky najednou, poté, co vyzvala žalovanou k tomuto způsobu úhrady v souladu s dohodnutými obchodními podmínkami a proto soud jej zavázal k placení dlužné částky i jejího příslušenství, tvořeného smluvním úrokem, úrokem z prodlení v zákonné výši, když další položky žalobce nepožadoval. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě vyjma uplatněného nároku na úrok z úvěru za dobu delší 90 dnů od začátku prodlení, když soud postupoval v souladu s ustanovením §122 odst. 4 z.s.ú., neboť za počátek prodlení soud stanovil dobu uvedenou ve zesplatnění úvěru, ke dni 8. 12. 2020. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 866,46 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.