50 C 173/2022-35 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 104 514,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy o poskytnutí revolvingu [číslo] ze dne 21. 11. 2018 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 103 000 Kč. Žalovaný z těchto prostředků vyčerpal prostřednictvím kreditní karty celkem částku 118 689 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru (4% aktuální dlužné částky). Tuto svoji povinnost řádně neplnil, když zaplatil 21 304 Kč. Původní věřitel proto dopisem ke dni 22. 6. 2022 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný posléze, ke dni podání žaloby, nezaplatil ničeho. Dlužná částka sestává z: neuhrazené jistiny ve výši 102 918,14 Kč, nákladů na vymáhání 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, poplatků 196 Kč. Příslušenství pak představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 14 536,23 Kč (tj. součet úroků, které byly vyneseny v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění a nebyly žalovaným uhrazeny, a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žalobního návrhu při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění) a dále úrok ve výši 26,28 % p.a. od 23. 6. 2022 do zaplacení z částky 102 918,14 Kč (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání do zaplacení), zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsáni žaloby ve výši 3 520,38 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z vnitřní soudní evidence soud zjistil, že žalovaný nemá evidováno žádné exekuční řízení předcházející uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Ze Smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] ze dne 21. 11. 2018, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 19 000 Kč, který byl posléze navýšen na částku 103 000 Kč (jak soud zjistil z předložené úvěrové karty žalovaného) a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčním splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně. V části nadepsané„ DUSLEDKY NEPLACENÍ ÚVĚRU“ jsou smluvní ujednání o výši smluvní pokuty pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši, jak je uvedeno shora. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný z tohoto účtu vyčerpal prostřednictvím kreditní karty celkem částku 118 689 Kč, zaplatil 21 304 Kč z celkové dlužné částky (včetně příslušenství tvořeného poplatky, smluvní pokutou a úroky ve výši 5 955 Kč. Žalovaný splácel až do splátky, splatné v únoru 2022. Žalobkyně předložila seznam míst, kde byly činěny dotazy na platební minulost žalovaného, spolu s výpočtem minimální likvidity žalovaného, která při příjmu žalovaného ve výši 23 000 Kč, příjmu partnera ve výši 21 000 Kč, po odečtu životního minima dospělých osob domácnosti, minima na jedno nezletilé dítě a splátky jiným subjektům ve výši 15 000 Kč, byl žalovaný shledán jako bonitní klient. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 22. 6. 2022, spolu s přiloženou stránkou knihy odeslané pošty žalobkyně ze dne 23. 6. 2022, soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění poskytnutého úvěru a dále pak výzva k zaplacení dlužné částky ve výši 112 364,86 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy k zaplacení. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2022 a přiložené kopie stránky knihy odeslané pošty ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 103 000 Kč, z něhož žalovaný prostřednictvím platební karty vyčerpal finanční prostředky ve výši 118 689 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, splatil 21 304 Kč. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalovanému vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit žalobkyni poplatky, spolu se smluvní pokutou, jejíž výši si dohodly ve smlouvě o úvěru. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech bankovních i nebankovních subjektů, vyžádala si doklady k jeho totožnosti, dle předloženého skoringu žalovaný nebyl v prodlení s žádnou platbou u sledovaných společností. Podstatné je, že žalovaný byl schopen platit poskytnutý úvěr po dobu tří let a to pravidelně, čímž osvědčil, že v době uzavření smlouvy o úvěru, jakož i po dobu následující, byl schopen splácet. Tato skutečnost je pro soud podstatnou pro posouzení, zda skutečnost, že žalobkyně nepředložila doklady, jakými jsou, standartně, výplatní páska žalovaného, výpis z jeho účtu, jsou způsobilé k závěru, že žalobkyně bez jejich zkoumání nebyla řádně schopna posoudit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a není dán důvod pro neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 89 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 NOZ, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve smlouvě nebo stanovené nařízením vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 302,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 181 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 514,14 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 2 650 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 150 Kč ve výši 2 971,50 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 o.s.ř.