50 C 18/2023-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 184 149,07 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci 9. 7. 2015 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 18. 6. 2019 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu s limitem 5 000 Kč. Před uzavřením dodatku [číslo] posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovaným, zesplatnila žalobkyně poskytnutý úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky včetně smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Žalovaný požadovanou částku nezaplatil a dluží tak žalobkyni 4 563,12 Kč, přičemž tento dluh je splatnosti. Dále dne 9. 9. 2020 účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 209 545 Kč. Za to se žalovaný zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok, to vše prostřednictvím pravidelných splátek. Před uzavřením dodatku [číslo] posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovaným zesplatnila žalobkyně zbývající splátky úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení této částky včetně smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný požadovanou částku nezaplatil a dluží tak žalobkyni 179 585,95 Kč, přičemž tento dluh je také po splatnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z rámcové smlouvy soud zjistil, že účastníci uzavřeli 9. 7. 2015 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován bankovní účet č. [bankovní účet]. 5. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě soud zjistil, že účastníci 18. 6. 2019 uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu s limitem 5 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok 18,90 % ročně z načerpaných peněžních prostředků. 6. Z dodatku [číslo] soud zjistil, že účastníci 9. 9. 2020 uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 209 545 Kč. Za to se žalovaný zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok 8,90 % ročně, a to prostřednictvím pravidelných splátek ve výši 4 534 Kč měsíčně. 7. Z upomínky soud zjistil, že z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným, zesplatnila žalobkyně ke dni 24. 8. 2022 zbývající splátky kontokorentu a zbývající splátky úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 9. 7. 2015 uzavřeli účastníci rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 18. 6. 2019 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu s limitem 5 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal žalobkyni načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 18,90 % ročně z načerpaných peněžních prostředků. Dále uzavřeli účastníci 9. 9. 2020 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 209 545 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok 8,90 % ročně, a to prostřednictvím pravidelných splátek ve výši 4 534 Kč měsíčně. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným zesplatnila žalobkyně ke dni 24. 8. 2022 dlužnou částku z úvěru ve formě kontokorentu a zbývající splátky úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení. Žalovaný požadovanou částku 4 563,12 Kč z kontokorentu a požadovanou částku 179 585,95 Kč z úvěru nezaplatil. 9. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný měl u žalobkyně zřízený běžný bankovní účet. Žalobkyně tak měla dostatečný přehled o majetkových poměrech žalovaného a měla tak dostatek informací pro to, aby mohla s dostatečnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného a splnila tak svou zákonnou povinnost. Dále se žalobkyni podařilo prokázat, že splnila veškeré své smluvní povinnosti, tedy že zřídila žalovanému bankovní účet a poskytla žalovanému kontokorent a úvěr, a naopak žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, když ve stanovené lhůtě nevrátil poskytnuté peněžní prostředky a nezaplatil žalobkyni ujednaný smluvní úrok. Z důvodu, že je žalovaný v prodlení s plněním svých povinností, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla ve věci zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 7 366 Kč rovnající se zaplacenému soudnímu poplatku. Náhradu nákladů za jednotlivé úkony žalobkyně nepožadovala.