50 C 55/2022-85 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 108 985 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 9. 7. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 83 964 Kč, to vše nejpozději do 18. 7. 2022. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru pouze 11 997 Kč. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dne 8. 9. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že původní věřitelka řádně nezkoumala jeho schopnost řádně splácet spotřebitelský úvěr, zejména stabilitu jeho finanční situace během trvání smlouvy. Původní věřitelka neměla k dispozici listiny, ze kterých mohla ověřit tvrzení žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná a je na místě nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 9. 7. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 83 964 Kč, to vše nejpozději do 18. 7. 2022 prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 3 999 Kč. 4. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně za účelem prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou předložila zákaznickou kartu, ze které je zřejmé, že původní věřitelka porovnala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, nicméně z karty zákazníka není zřejmé, z jakých zdrojů při ověřování těchto příjmů a výdajů původní věřitelka vycházela a zdali vůbec tyto zdroje měla původní věřitelka v době ověřování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici. 5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatil 11 997 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila 8. 9. 2021 pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 9. 7. 2019, poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 83 964 Kč, a to nejpozději do 18. 7. 2022 prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 3 999 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Tvrzené příjmy a výdaje žalovaného původní věřitelka neověřila z jakýkoliv zdrojů. Žalovaný celkem na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatil 11 997 Kč. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. Po postoupení pohledávky vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 15. Jednou z podmínek platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem. Věřitel při zkoumání musí zejména zohlednit příjmovou a výdajovou stránku spotřebitele a tvrzené příjmy spotřebitele ověřit z dostupných zdrojů. V případě příjmů se zpravidla jedná o pracovní smlouvu nebo daňové přiznání. V případě výdajů lze výdaje ověřit např. výpisem z bankovního účtu, nájemní smlouvu, SIPO aj. 16. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka sice porovnala příjmy a výdaje žalovaného, nicméně výši příjmů a výdajů žalovaného neověřila z jakýkoliv relevantních zdrojů a spokojila se pouze tvrzeními žalovaného. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru porušila původní věřitelka svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. K totožnému závěru dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkov