14 C 361/2023-15 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení dlužného nájemného a nedoplatku z vyúčtování služeb celkem ve výši 26 685 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný se ve věci již nevyjádřil. Se zřetelem k prohlášení účastníků řízení podle ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci v další části řízení po jednání dne [datum] z důvodů hospodárnosti bez nařízení jednání a bez dalšího provedení dokazování, když vycházel ze žaloby a z listinných důkazů tak, jak byly soustředěny v souvisejícím spise. Soud má takto za zjištěné, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které žalovaný užíval byt [číslo] v [obec], [adresa]. Podle evidenčních listů a evidence předpisu a plateb měsíční úhrada nájemného vznikl žalovanému dluh za leden 2020 – nedoplatek 1 884 Kč, únor 2020 – nedoplatek 1 884 Kč, březen 2020 – nedoplatek 1 542 Kč, duben 2020 – nedoplatek 1 742 Kč, květen 2020 – nedoplatek 1.884 Kč, červen 2020 – nedoplatek 1.884 Kč, červenec 2020 – nedoplatek 1 884 Kč, srpen 2020 – nedoplatek 42 Kč, říjen 2020 – nedoplatek 1 784 Kč, listopad 2020 – nedoplatek 742 Kč, prosinec 2020 – nedoplatek 1 884 Kč, leden 2021 – nedoplatek 542 Kč, únor 2021 – nedoplatek 742 Kč, březen 2021 – nedoplatek 242 Kč, duben 2021 – nedoplatek 42 Kč, květen 2021 – nedoplatek 42 Kč, září 2021 – nedoplatek 542 Kč, říjen 2021 – nedoplatek 84 Kč, prosinec 2021 – nedoplatek 342 Kč. Celková výše dlužného nájemného za výše uvedená období tak činí částku 19 734 Kč. Žalovanému vznikl dále dluh na nedoplatcích z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] ve výši 6 951 Kč, který žalobce podrobně specifikoval v žalobě a který žalovaný přes výzvy žalobci nezaplatil. V rámci právní úvahy soud vycházel z ustanovení §§ 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a zejména z ustanovení § 2246 o.z., dále z dopadajících ustanovení zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty a ze smluvního ujednání účastníků. Žalovaný nárok posoudil soud jako důvodný v celém rozsahu a žalobě beze zbytku vyhověl (výrok sub. I.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaného rozhodnutí vyplývá závěr, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soud důsledně uvedenému, v rámci spravedlivého přístupu, dospěl k závěru, že žalobce je nutné považovat za nezastoupeného účastníka, kterému proto podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu přiznal náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek 1 335 a za hotové výdaje ve výši 300 Kč za sepis žaloby s tím, že předžalobní výzvu zaslal žalobce osobně (výrok sub. II)