17 C 353/2023-24 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: [adresa žalované], [PSČ] [obec]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne [datum] a ze dne [datum] označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) zavázal dodávat elektřinu a plyn a zajistit přenos elektřiny a plynu, distribuci elektřiny a plynu a systémové služby do výše uvedených odběrných míst a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a plynu a související služby. Na základě smlouvy došlo k vyúčtování dodaných služeb žalované, spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od [datum] do [datum] při spotřebě celkem [číslo] MWh ve výši 9 510,14 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 3 800 Kč činí konečná dlužná částka 5 710,14 Kč) na základě faktury [číslo]. Dluh se stal splatný dne [datum]. Dílčí dluh žalované tvoří dlužná jistina ve výši 5 710,14 Kč. Na základě smlouvy došlo k vyúčtování dodaných služeb žalované, spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od [datum] do [datum] ve výši 763,17 Kč na základě faktury [číslo]. Dluh se stal splatný dne [datum]. Dílčí dluh žalované tvoří dlužná jistina ve výši 763,17 Kč. Na základě smlouvy došlo k vyúčtování dodaných služeb žalované, spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od [datum] do [datum] při spotřebě celkem [číslo] MWh ve výši 3 569,29 Kč na základě faktury [číslo]. Dluh se stal splatný dne [datum]. Dílčí dluh žalované tvoří dlužná jistina ve výši 3 569,29 Kč. Na základě smlouvy došlo k vyúčtování dodaných služeb žalované, spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od [datum] do [datum] při spotřebě celkem [číslo] MWh ve výši 535,16 Kč na základě faktury [číslo]. Dluh se stal splatný dne [datum]. Dílčí dluh žalované tvoří dlužná jistina ve výši 535,16 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne [datum] a dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu anebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny a plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 a ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a plyn a s tím spojené služby, právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 577,76 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.