22 C 367/2023-69 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vůči žalované zrušení vyživovací povinností stanovené ve výroku II. specifikovaným rozsudkem soudu. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaná své studium již ukončila studium. Žalovaná s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti nesouhlasila, neboť chce ve studiu pokračovat. V únoru bude podávat přihlášku ke studiu na [anonymizováno 6 slov] [obec], kde již studovala, avšak své studium nedokončila. Dříve si přihlášku podat nemůže. Nyní nic nestuduje, měla několik brigád. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobci jako otci žalované byla naposledy stanovena vyživovací povinnost k žalované rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo určeno, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou 2 500 Kč měsíčně s účinností od [datum] (viz uvedený rozsudek). Z písemné zprávy [anonymizováno 6 slov] [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně tuto školu navštěvovala do [datum], kdy přestoupila na jinou školu. Rovněž zjistil, že na tuto školu přestoupila původně ze [anonymizováno 7 slov] [obec]. Ve školním roce 2020 2021 dostala trojku z chování za neomluvené absence. Z písemné zprávy [anonymizováno 5 slov] [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná tuto školu navštěvovala do [datum], kdy bylo její studium ve správním řízení ukončeno. Žalovaná k [datum] neprospěla, byla klasifikována nedostatečnou ze všech předmětů a ke komisionálním zkouškám se nedostavila. S ohledem na výše uvedené soud učinil skutkový závěr, že žalovaná v době rozhodnutí soudu nestudovala na žádné škole, její předchozí studium nebylo opakovaně ukončeno z důvodů na straně právě žalované. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Soud zjistil, že v době vyhlášení rozsudku žalovaná byla schopna se sama živit, neboť již nestudovala na žádné škole. Skutečnost, že si bude podávat přihlášku na školu, kterou již v minulosti studovala, avšak nedokončila, byla pro předmětné rozhodnutí nevýznamná, a to právě s ohledem na § 154 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, neboť žalobě bylo vyhověno. Žalobce však náhradu nákladů řízení nežádal, a proto soud žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.