32 C 225/2023-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši , částka, , a to jako účelový spotřebitelský úvěr vyplacený zprostředkovateli jako kupní cena za žalovaným zakoupené zboží/službu. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel dohodnutým způsobem, řádně uhradil částku ve výši , částka, , která byla dle smlouvy poměrně započtena na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou , částka, , náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Přílohy, Přílohou – Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím archem ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky učiněné přímo žalobcem ze dne , datum, + Podacím archem ze dne , datum, , Potvrzením o provedení transakce. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.1. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.2. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Žádostí/Smlouvou o klasickém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , podepsanou elektronicky měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , který byl poskytnut na úhradu výpočetní techniky u obchodníka, který měl být splacen ve 24. měsíčních splátkách po , částka, , přičemž žalovaný měl zaplatit celkem , částka, . Celková částka úvěru byla tvořena jistinou , částka, a úroky, které byly sjednány ve výši 18,12 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 20,03 %. Dále si žalovaný sjednal pojištění v ceně , částka, měsíčně. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr vyplnil i své osobní údaje a informace o svých majetkových poměrech, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním domě/bytě, vyživuje jedno dítě, pracuje v soukromém sektoru u specifikovaného zaměstnavatele s příjmem , částka, měsíčně. Celkový příjem domácnosti uvedl částkou , částka, , celkové náklady domácnosti pak částkou , částka, s tím, že dalších , částka, vynakládá na splátky jiných finančních závazků.Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně přijala žádost žalovaného a rozhodl se mu úvěr s výše uvedenými parametry poskytnout.Výpisem z úvěrového účtu č. úvěru , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázaný průběh splácení úvěru žalovaným, a strukturu dluhu.Výpisem úkonů mimosmluvního vymáhání pohledávky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně eviduje v rámci vymáhání pohledávky žalovaného dvě cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného a odeslání jednoho doporučeného dopisu.Odstoupením od úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy pro porušení smluvních podmínek na straně žalovaného a úvěr k , datum, zesplatnila.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – nepodepsaným žalovaným měl soud za prokázaný obsah tohoto dokumentu, nikoli však to, že se žalovaný s tímto dokumentem před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně seznámil.Předáním do advokátní kanceláře ze dne , datum, neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím archem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.3. Z výpisu řízení E a EXE soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 1 řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, ve kterém se zřejmě jednalo o dlužné výživné, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena 2 další exekuční řízení.1. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyplaceno , částka, , a to obchodníkovi jako úhrada za žalovaným zakoupené zboží. Soud měl dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně spolehlivě a reálně zjistila příjmy a výdaje žalovaného, a na základě těchto zjištění dospěla k dostatečnému disponibilnímu příjmu, že kterého měl být žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný tedy v době uzavření úvěrové smlouvy skutečně byl úvěruschopný, ve vztahu k výši poskytnutého úvěru. Soud k tomuto závěru dospěl i přes jedno zjištěné řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, které bylo proti žalovanému zahájeno v době před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť s ohledem na příjem žalovaného a výši měsíční splátky úvěru toto řízení nelze považovat za automatickou překážku úvěruschopnosti žalovaného. Měsíční splátky byly stanoveny velmi nízké, a ze svého příjmu by žalovaný měl být objektivně schopen je hradit, a to i vedle svých dalších závazků. V daném případě nic nenasvědčovalo tomu, že žalovaný není úvěruschopný, respektive že nebude poskytnutý úvěr řádně splácet.3. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok právní předchůdkyně žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.4. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.5. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanov