32 C 271/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, na konto smlouvy za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na úroky a poplatky, splatnost úvěru nastala ke dni , datum, , a proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou , částka, a dlužnými úhradami za služby , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvních úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, + Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, + Přílohou č. , hodnota, Potvrzením o úhradě ze dne , datum, + Potvrzením o příchozí platbě ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je dále podrobněji rozebírán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, – podepsanou žalovanou měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60. týdenních splátkách po , částka, , dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky , právnická osoba, Kč, administrativním poplatkem , právnická osoba, Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a pojistným , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 32,15 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 215,01 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované, která uvedla ve formuláři. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné nebo základní vzdělání, žije jako nájemník s partnerem, údaj o počtu vyživovaných osob zůstal nevyplněný. Dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělník potravinářské výroby, a to na dobu neurčitou, svůj čistý měsíční příjem uvedla částkou , částka, (ovšem děleno třemi s poznámkou nemocenská, tj. , částka, , jiný příjem neuvedla (příjmy žalované nebyly ani údajně – zaškrtnutím příslušného pole ve formuláři – žádným způsobem ověřeny). Výdaje na bydlení uvedla částkou , právnická osoba, Kč měsíčně (zde je nicméně viditelně přepsán původní údaj , částka, měsíčně), osobní výdaje pak částkou , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla, že nesplácí žádné jiné půjčky, ani jiné závazky, a její disponibilní měsíční příjem byl proto spočten částkou , částka, . Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná nemohla být vyhodnocena jako úvěruschopná, neboť jako osoba na nemocenské, s velmi nízkým příjmem, který byl nadto zcela neověřený, nemohla projít jako osoba schopná splácet spotřebitelský úvěr. Nadto žalovaná zásadně podcenila své výdaje, kdy částka , částka, rozhodně nemůže postačit na pokrytí potřeb žalované, včetně nákladů na bydlení.Zařazením zákazníka do pojistného programu , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zařadila žalovanou do příslušného pojistného programu, a cenu tohoto pojištění.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že tato výzva se jí dostala do dispozice.5. Závěr o skutkovém stavu plně odpovídá tvrzením žalobkyně, která byla stručně zrekapitulována v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně řádně nezjišťovala před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Z provedeného dokazování je zřejmé, že údaje v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr neodpovídaly skutečnosti, zejména nebyla ověřena tvrzení žalované o jejích příjmech, které byly uvedeny natolik nízké, že v žádném případě nemohlo postačit tvrzení žalované. Pokud žalovaná uvedla, že je na nemocenské, a její příjem je proti zásadně snížen, měla právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovat důvod pracovní neschopnosti žalované, předpokládané trvání a případně další zdroje příjmu, které by žalovanou sanovaly v případě, že by se do zaměstnání nemohla vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně si ani přes tvrzený nízký příjem žalované neověřila její tvrzení, že za bydlení vynakládá pouze 2.000 Kč (kdy tento údaj byl zřejmě ve formuláři upraven, aby žalovaná dosáhla alespoň nějakého disponibilního příjmu), ani tvrzení žalované, že nemá žádné jiné závazky. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE a E, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena dvě exekuční řízení, jedno další exekuční řízení bylo proti žalované zahájeno po uzavření smlouvy o úvěru. Z toho vyplývá, že tvrzení žalované o tom, že nemá žádné jiné závazky, neodpovídalo skutečnosti, neboť nejen že měla jiné závazky, ale měla závazky exekučně vymáhané. Tuto skutečnost mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit lustrací v Centrální evidenci exekucí za zanedbatelný poplatek, kde by okamžitě zjistila, že žalovaná jistě úvěruschopná není. Právní předchůdkyně žalobkyně proto poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní příjem, z nějž by mohla poskytnuté úvěry splácet.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje,