32 C 277/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, která byla uzavřena žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr v plné výši vyčerpala dne , datum, , na jistinu nicméně splatila pouze částku , částka, , následně již neuhradila ničeho. Splatnost úvěru nastala dne , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je specifikováno výše. Žalobkyně alternativně navrhla, pokud by soud neměl za prokázaný její nárok z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, aby jí byla žalovaná částka přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, které prokazatelně peněžní prostředky v příslušné výši došly na bankovní účet v rozhodném období.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav:Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, – podepsanou elektronicky žalovanou měl soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit v jediné splátce do , datum, , přičemž celkem měla zaplatit , částka, (jistinu , částka, a poplatek za poskytnutí úvěru , částka, ). Roční úroková sazba byla sjednána 0 %, RPSN činila 1.410,33 %.Autorizací ověření totožnosti měl soud za prokázané, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované prostřednictvím její bankovní identity.Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, ze dne , datum, .Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ která je nicméně pouze interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, čistého, který byl ověřen výpisem z transakční historie žalované, tj. průměr měsíčních příjmových transakcí na jejím bankovním účtu.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně ve své interní listině evidovala o žalované její osobní údaje: jméno, příjmení, rodné číslo a trvalé bydliště. Dále evidovala o žalované následující informace: žalovaná žije sama, nežije s žádnou nezaopatřenou osobou, sama uvedla příjem , částka, čistého měsíčně (ověřený čistý měsíční příjem je nicméně , částka, ), za bydlení žalovaná vynaloží , částka, , na splácení půjček vynaloží , částka, , další zbytné výdaje pak činní , částka, . Vypočítané minimální výdaje činily částku , částka, , s rezervou pro výdaje , částka, , disponibilní příjem byl spočten na částku , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . platnými od , datum, měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Obecnými principy posuzování a filozofie společnosti měl soud za prokázaný obsah této listiny, která je nicméně pouze interním dokumentem žalobkyně.Sazebníkem poplatků – platným od , datum, měl soud za prokázanou výši smluvní pokuty.Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná se s listinou jakýmkoli způsobem seznámila.Souhlasem se zpracováním osobních údajů neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně odeslala prostřednictvím svého zástupce žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva byla odeslána na adresu, kterou žalovaná při jednání se žalobkyní uváděla jako svou kontaktní adresu, byť se liší od adresy, na níž je evidováno trvalé bydliště žalované.4. Závěr o skutkovém stavu, který soud učinil, plně odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v žalobě, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Z provedených listinných důkazů je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jednak dostatečně ověřila totožnost žalované, a dále že řádně prověřila její úvěruschopnost, a to s přihlédnutím ke všem aspektům, jež by mohly úvěruschopnost žalované ovlivnit. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná řízení EXE ani E, po uzavření smlouvy o úvěru rovněž nebyla proti žalované zahájena žádná exekuční řízení.5. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobkyni řádně a včas splácet nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.6. Ohledně úroků z úvěru soud aplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od , datum, , v platném znění, podle kterého platí, že: „U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.