32 C 297/2023-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše údajně z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena pouze jistinou údajně poskytnutého úvěru, dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky v zákonné výši, a to za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, + Seznamem postoupených pohledávek, Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek – dodatek ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svou neúčast u ústního jednání neomluvil.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Rámcovou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, – nepodepsanou žalovaným ani právní předchůdkyní žalobkyně měl soud za prokázaný obsah této listiny, neměl však najisto prokázáno, že tuto „smlouvu“ s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel skutečně žalovaný, neboť listina není podepsána ani jednou smluvní stranou a jako taková působí více jako návrh budoucí smlouvy, než jako platně uzavřená smlouva.Standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že se s ní žalovaný jakkoli seznámil.Listinou nazvanou: „Loan application info“ neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí, neboť se jedná pouze o interní listinu právní předchůdkyně žalobkyně, ze které nelze bez dalšího učinit žádný bezpečný závěr o jakékoli rozhodné skutečnosti., Anonymizováno, – Standardními podmínkami smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Platební informací za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k žalovanému evidovala určité informace, které se zřejmě vztahovaly k poskytovanému úvěru, jelikož se však jedná pouze o interní listinu právní předchůdkyně žalobkyně, nelze z obsažených informací bezpečně zjistit strukturu případného dluhu ani jeho titul.Výpisem z úvěrového účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané „výběry“, učiněné zřejmě žalovaným (byť ani toto není bezpečně prokázáno), v celkové výši , částka, , a dále se z něj podávají „platby“ – opět učiněné zřejmě žalovaným, v celkové výši , částka, . Z tohoto je patrné, že ať už byl revolvingový úvěr právní předchůdkyní žalobkyně poskytován žalovanému, nebo osobě, která zneužila osobní údaje žalovaného, dotčená osoba úvěr čerpala a zároveň jej více než dvojnásobně přeplatila, tj. přeplatila neuvěřitelných , částka, .Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného evidovanou v Centrální evidenci obyvatel.5. Na základě provedeného dokazování, jak vyplývá z výše rozebraných listinných důkazů, dospěl soud k závěru, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána (ani nikým jiným a to včetně právní předchůdkyně žalobkyně), a to ani elektronicky, případně jiným způsobem, který by mohl, při splnění určitých podmínek, nahradit vlastnoruční podpis žalovaného. Z předložených listin nijak nevyplývá, že by to byl konkrétně žalovaný, kdo s právní předchůdkyní žalobkyně tvrzenou smlouvu uzavřel, neboť při jejím údajném uzavírání nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním, a tím méně relevantním ověřením, totožnosti člověka. Osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkal. Soud proto nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavírání smlouvy právě se žalovaným. Jelikož smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a to ani elektronicky, nemá soud za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobkyně tvrdila, že s ním žalovaný údajně souhlasil. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané pouze to, že určité osobě, která disponovala osobními údaji žalovaného, byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, , a to postupnými výběry, jak jsou patrny z výpisu. Stejná osoba nicméně vrátila finanční prostředky ve výši , částka, , a přeplatila tak neuvěřitelných , částka, . Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobě nebylo možné vyhovět z titulu úvěrové smlouvy, ani z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť vše co bylo právní předchůdkyní žalobkyně údajně na základě úvěrové smlouvy poskytnuto, bylo následně více než dvojnásobně vráceno. Na straně žalovaného, pokud to byl skutečně on, kdo s úvěrovým účtem disponoval, tak evidentně nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, když nárok žalobkyně shledal jako nedůvodně uplatněný.6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého: „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byla žalobkyně zcela neúspěšná – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.