46 C 303/2023-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu (, Anonymizováno, ) č. , hodnota, (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši , částka, . Úvěr měl být splácen 30 měsíčními splátkami po , částka, podle splátkového kalendáře. Žalovaný podle žaloby neplnil podmínky smlouvy a na úvěr nesplatil vůbec nic. Žalobkyně proto žalovanému účtovala poplatky a smluvní pokuty a k zesplatnění úvěru došlo dne , datum, . Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, vypočítané jako součet smluvní pokuty , částka, a smluvní pokuty 0,1% denně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok od , datum, do , datum, , kapitalizovaný ve výši , částka, a úrok z prodlení 15 % ročně za období od , datum, do zaplacení z částky , částka, .3. Žalobkyně dále uvedla, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatní páskou a žalobkyně prověřila žalovaného v dostupných registrech (CEE a Centrální registr dlužníků CCB-Czech Credit Bureau).4. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému byly nařízeny opakovaně exekuce a je proti němu vedeno větší množství nalézacích řízení (č.l. 12 a 15).5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Jak vyplývá z lustrace v centrální evidenci exekucí ze dne , datum, , žalovaný uvedenou evidencí neprocházel.7. Z výplatní pásky vedené na jméno žalovaného pro období červenec 2022 vyplývá, že mzda žalovaného v uvedeném měsíci činila , částka, čistého.8. Dle výpisu z lustrace NRKI-BRKI ze dne , datum, , ohledně žalovaného vyplývá, žalovaný sjednal či se pokusil sjednat pro sebe velké množství úvěrových smluv, a to celkem , hodnota, ! (samotná zpráva má 56 stran). V době uzavírání úvěrové smlouvy se žalobkyní měl žalovaný již 10 existujících závazků, přičemž celková výše měsíčních splátek u tzv. splátkových produktů činila , částka, a ke splacení zbývala částka , částka, . Ve vztahu k žalovanému bylo dle zprávy NRKI- BRKI odmítnuto 16 splátkových závazků a odvoláno 38 závazků. Většina existujících úvěrů byla sjednána krátce před uzavřením projednávané úvěrové smlouvy (v měsících červen až srpen 2022). Žalovaný čerpal finanční prostředky rovněž prostřednictvím kontokorentních účtů a kreditních karet. Celková částka, kterou žalovaný dlužil ke dni , datum, , činila , částka, .9. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru a informace o RPSN 190,18 %. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, s úrokem 111,33 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 30 pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem , částka, .11. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovanému byl poskytnut ke dni , datum, úvěr ve výši , částka, zaslaný na účet.12. Dle upomínek byl žalovaný upomínán upomínkami ze dne , datum, , , datum, a , datum, .13. Z upomínky ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně dluh žalovaného s ohledem na nesplácení žalovaným zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalované k úhradě nejpozději do , datum, .14. Podle předžalobní výzvy ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši , částka, .15. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění.16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto j