50 C 108/2021-56 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 4. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 28. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu s příslušenstvím, nejpozději do 14. 6. 2019. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , nákladů na upomínání ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, a zákonného úroku v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky od 29. 8. 2020 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 28. 4. 2018 ve snění smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, , nejpozději do 14. 6. 2019. Pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.6. Potvrzení o provedených platbách prokazují, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, v období od 2. 5. 2018 do 29. 5. 2018 poukázána částka v celkové výši , částka, .7. Zpráva , právnická osoba, ., dokládá, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná.8. Z upomínek ze dne 13. 7. 2018, 12. 11. 2018, 26. 2. 2019, 28. 6. 2019 a 24. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně právní předchůdkyní žalobkyně upomínána k úhradě dlužné částky.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020, jak je doloženo poštovním podacím archem ze dne 9. 9. 2020.10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 4. 2021 (včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2021) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.11. Podáním ze dne 21. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku , částka, , kterou žalobkyně započetla na dlužnou jistinu, a o zákonný úrok z prodlení za období od 10. 6. 2021 do 16. 11. 2023, tj. za dobu probíhajícího insolvenčního řízení. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil (výrok I. rozsudku).12. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy.13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, , nejpozději do 14. 6. 2019. Žalovaná na úvěr uhradila , částka, . Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.25. Soudní dvůr , právnická osoba, v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vr