50 C 173/2024-49 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně“) došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím úvěru zavával zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, , sestávající z kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, s úrokovou sazbou 18,17 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal částku uhradit v 52 týdenních splátkách po , částka, . K uzavření smlouvy došlo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne , datum, , přičemž žalovaný uhradil celkem , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , smluvních úroků v kapitalizované výši , částka, a zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala uhradit smluvní úrok ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování úvěru ve výši , částka, a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, v 52 týdenních splátkách ve výši , částka, .6. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem , částka, , bydlel v nájmu a jeho odhadované výdaje činily , částka, měsíčně. Další spotřebitelské úvěry či kreditní karty neměl.7. Z tabulky umoření vyplývá průběh splácení úvěru žalovaným. Žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, , jak je doloženo poštovním podacím lístkem ze dne , datum, .9. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně podacího lístku z téhož dne) je zřejmé, že žalovaný byl žalobkyní k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzván.10. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy.11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).12. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jakožto spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky za poskytnutí úvěru, a to prostřednictvím pravidelných týdenních splátek v dohodnuté výši , částka, . Žalovaný na úvěr uhradil , částka, . Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, .23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci vedené pod sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.