50 C 78/2024-69 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . ( dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, nejpozději do , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , poplatků v celkové výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 8 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila.4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, prostřednictvím pravidelných 14 měsíčních splátek ve výši , částka, .6. Z žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem ve výši , částka, měsíčně. Bydlel v nájmu, na nákladech hradil , částka, měsíčně, na osobních nákladech pak , částka, měsíčně. Měl další půjčky v celkové výši , částka, , na které měsíčně hradil , částka, .7. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný v měsíci únor 2022 pobíral čistou mzdu ve výši , částka, , za měsíc březen 2022 pobíral čistou mzdu ve výši , částka, a za měsíc duben 2022 čistou mzdu ve výši , částka, .8. Platební historie prokazuje, že žalovaný dne , datum, uhradil na úvěr splátku ve výši , částka, .9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, .10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího lístku ze dne , datum, ) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, a poplatky v celkové výši , částka, prostřednictvím pravidelných 14 měsíčních splátek ve výši , částka, . Žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, . Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek.23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele po